Zoubek si sestavil vlastní retrospektivu. Čestné místo má socha věnovaná Havlovi

Retrospektivní výstava sochaře Olbrama Zoubka bude od pátku přístupná v Jízdárně Pražského hradu. Expozice, jejímž autorem je sám Zoubek, ukazuje přes dvě stě soch vytvořených od poloviny 50. let až po současnost.

Některá díla jsou vystavená úplně poprvé, jako třeba Zaslíbená, socha z letošního roku. Celou výstavu uvozuje a postavy potom ustupují směrem k zadní části jízdárny proti proudu času tak, jak vznikaly. Přehlídka potrvá až do 2. března příštího roku.

Od 17 do 87

"Vystavuji i svou první sošku Harmonikáře z roku 1943. Toho jsem dělal, když mi bylo 17, dnes je mi 87. S nadsázkou tedy mohu říci, že mezi první a poslední vystavenou sochou je 70 let mé sochařské práce," řekl dnes Zoubek novinářům.

Sochy při instalaci, s níž mu pomáhala jako kurátorka jeho dcera, historička umění Polana Bregantová, rozestavěl, jako kdyby spolu rozmlouvaly.

Uprostřed sálu pak stojí socha Ifigenie, kterou Zoubek věnoval bývalému českému prezidentovi Václavu Havlovi.

"Chtěl nějakou holku se zlatejma vlasama," vzpomínal dnes sochař. Plastika zpodobňující dceru mykénského krále Agamemnóna a jeho manželky Klytaiméstry pak stála v Havlově kanceláři na Hradě. "Pana prezidenta Havla jsem si vážil nad jiné, proto jí tady patří takové významné místo," řekl Zoubek.

Pomníky obětem

Sedmaosmdesátiletý sochař Olbram Zoubek je žádaným výtvarníkem, jehož díla zdobí veřejná prostranství, interiéry úřadů či soukromé sbírky. Do širšího povědomí vešel poté, co v roce 1969 odlil posmrtnou masku Jana Palacha a vytvořil i jeho náhrobek.

Od začátku 70. let mu komunistický režim zakázal vystavovat. Zoubek poté pracoval jako restaurátor. Dnes je známý především figurálními plastikami, které jsou typické štíhlou vertikálou a výraznými gesty.

"Celý život pochybuji, živý, nedokončený, jakoby otevřený povrch mých soch je projev této nejistoty," komentoval dnes svůj výtvarný projev.

Zoubek začal tvořit v 50. letech, práce z 50. a 60. let patřily podle odborníků v době svého vzniku mezi umělecky a vývojově nejzajímavější projevy českého moderního sochařství, které je z dnešního pohledu srovnatelné se soudobou evropskou plastikou.

Zoubkovy postavy na soklu často drží jen špičkami prstů, jejich tváře i ruce směřují vzhůru. Sochař ve své tvorbě kombinuje osinkocement, bronz nebo olovo. Plastiky ještě někdy zvýrazňuje polychromováním a zlacením.

Kromě Palachovy posmrtné masky je patrně nejznámějším Zoubkovým dílem pomník obětem komunismu na pražském Újezdě, který vyvolal rozporuplné reakce, a dokonce jej útočník poničil; zničená část byla nahrazena novým odlitkem a tu poškozenou má dnes autor ve svém ateliéru.

Retrospektiva sochaře Olbrama Zoubka v Jízdárně Pražského hradu

Dalších 9
fotografií