Dělal jsem, co jsem považoval za správné, říká ve své knize bývalý disident Petr Uhl

Disident, pozdější politik a novinář chystá v polovině prosince vydat v nakladatelství Torst své paměti. Vznikly jako knižní rozhovor se Zdenkem Pavelkou, s nímž na knize spolupracoval od května 2011.

Uhl se v obsáhlém rozhovoru, který vyjde pod názvem Dělal jsem, co jsem považoval za správné, vrací do dětství prožívaného v Praze a Janských Lázních, vzpomíná na rodiče, školy a raná i pozdější 60. léta uprostřed studentského dění, na rozhlížení se po světě za hranicemi, když to režim umožnil, i seznamování se s radikální evropskou levicí.

Bez hořkosti přibližuje své dva dlouhé pobyty v českých věznicích, aktivity kolem založení Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i dobu po listopadových změnách v roce 1989, kterou nehodnotí nijak laskavě.

"Už letmý pohled do textu nenechá nikoho na pochybách, že Petr Uhl je člověk veskrze politický a svět i jeho obyvatele poměřuje přísně a nekompromisně metrem svých levicových idejí," uvádí nakladatel Viktor Stoilov.

Levicové smýšlení Uhla nezviklala ani drsná léta reálného socialismu, jenž nemilosrdně trestal jeho zásadovost, snahu po zlepšování společnosti a osobní statečnost.

Před rokem 1989 a po něm

Kniha se skládá ze dvou částí - první, zahrnující období do roku 1989, je chronologická, druhá, která se věnuje době od roku 1989 do současnosti, je tematická. Zahrnuje všechna témata a aktivity, jimž se Uhl nejvíce věnoval, například přímé a nepřímé demokracie, českému a slovenskému občanství, lidským právům, undergroundu antikomunismu, Levé alternativě, Straně zelených či svému působení v ČTK.

Uhl po absolvování ČVUT krátce pracoval jako konstruktér a patentový referent, poté učil na střední škole. V polovině 60. let se seznámil s francouzskými levicovými studenty a přihlásil se k revolučnímu marxismu. Ve vězení se poprvé ocitl v roce 1969 jako představitel Hnutí revoluční mládeže. V roce 1971 Uhl, souzený v jednom z prvních politických procesů po roce 1968, odešel od soudu se čtyřletým nepodmíněným trestem za podvracení republiky.

Po propuštění pracoval mimo jiné jako projektant a zařadil se do okruhu autorů Charty 77 i mezi její první signatáře. Spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných - právě pro činnost ve výboru byl odsouzen podruhé, pětiletý trest si odpykal na Mírově a ve Vinařicích.

Naposledy byl uvězněn 19. listopadu 1989 kvůli rozšíření zprávy o údajné smrti studenta Martina Šmída na demonstraci na Národní třídě. Jeho stíhání bylo zastaveno o týden později. Uhl se poté zapojil do práce v Občanském fóru, za které - jako člen Levé alternativy - zasedl ve Federálním shromáždění.