To, že mladý americký písničkář Robert Ellis věnoval svoji novou desku chemické továrně, není žádným přihlášením k dekadenci.

Naopak: Ellisův karamelový, až šlechticky vypulírovaný hlas na albu The Lights From The Chemical Plant přímo stéká po všech ošklivých slovech, a pak na nich tuhne, dokud nezačnou znamenat něco krásného.

Proč že to dělá? Teoreticky by mohlo jít jen o chlapce fascinovaného toutéž obyčejnou krásou, umaštěnými automechaniky a dělníky od rány, které kdysi opěvoval Bruce Springsteen.

Jenže na rozdíl od něj se Ellis obejde bez velkých gest, a hlavně vůbec není ten typ.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se