Když se o letošním Šedém úterý z pražského Rudolfina ozývaly tóny Bachových Matoušových pašijí, aby na tři hodiny rozsvítily pošmourný den příběhem o vykoupení, naději a věčném životě, byla to výjimečná chvíle v několika ohledech.
Kongeniální provedení Collegia 1704 s dirigentem Václavem Luksem a naléhavým hlasem finského tenoristy Topia Lehtipuua v roli vyprávějícího Evangelisty. Bachova harmonická citlivost pro přenesení emocionálního náboje pašijových motivů.
A také, současně a snad i především: zvláštní, vlastně neobvyklé zakončení celé skladby, které nevrcholí tradičním zmrtvýchvstáním v podobě nanebevzetí – "sterben, um zu leben", je třeba zemřít, abychom mohli žít – ale nechává otázku "přechodu jinam" otevřenější.
Bach nenutí pouze prociťovat, ale zároveň s tím i nově myslet, ptát se po smyslu oběti a způsobech jejího opakování a dokonávání v každém z nás.
Říká se, že Matoušovy pašije jsou vrcholem duchovní hudby, a i kvůli nim se Bachovi někdy přezdívá "pátý evangelista". Bach v hudbě jakožto lidsko-božím výtvoru přenáší jeden ze základních mýtů západní civilizace a dělá to způsobem velmi neokázalým.
Nechce ani tak rozeznívat sály a vnější prostory katedrál, nýbrž vnitřní prostory člověka, který se nemůže ubránit toku dokonalé hudby, jež dokáže prorazit všechny obranné mechanismy, které rozumem říkají, že víra v Boha je marná naděje, falešné vědomí, pouhý mýtus, antropomorfismus, opium lidstva a kdoví co ještě.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
