Bony a klid 2 chtějí kritizovat současné poměry, nabízejí ale jen šmíru

Bony a klid představují v dobrém i zlém typický film osmdesátých let.

V roce 1987 se krimi Víta Olmera, které nabízelo atraktivní žánrový výlet mezi pražské veksláky, pyšnilo slušnou návštěvností. Dnes, v dobrém i zlém, působí jako svědectví své doby.

Totéž lze říct – jenže pouze v tom zlém – o pokračování, které nyní přichází do kin.

Zatímco scenárista Radek John před sedmadvaceti lety obratně čerpal ze svých reportérských rešerší, jednasedmdesátiletý Olmer si nyní napsal scénář vycházející spíš z vlastních představ o realitě. Bony a klid 2 jsou apoteózou "blbé nálady" pomyslného českého lidu, ubitého vlastní pasivitou, amorálností a zakyslostí.

Z úst zestárlého veksláka Bínyho, který se z vedlejší figurky posunul mezi hlavní protagonisty, zazní zásadní poznámka: proti dnešním "kmotrům" byli pokoutní normalizační kšeftaři s valutami vlastně poctivými drobnými obchodníky.