Skončilo Pražské jaro. Prodalo 90 procent lístků, kritici chválí vystoupení sborů

Převládající spokojenost pořadatelů a jen menší výhrady hudebních kritiků přinesl letošní 69. ročník festivalu klasické hudby Pražské jaro.

Ten skončil úterním koncertem Frankfurtského rozhlasového symfonického orchestru v Obecním domě. Za dirigentským pultem v zaplněné Smetanově síni sklidili estonský dirigent Paavo Järvi a houslistka Hilary Hahnová několikaminutový potlesk.

Organizátory letos potěšila zejména přibližně devadesátiprocentní vyprodanost, která se přiblížila loňskému rekordu. Vloni lidé za lístky na Pražské jaro utratili 22,5 milionu korun a festival se vyprodal z 93 procent.

Letos se pořadatelům vyhnuly problémy, kvůli onemocnění museli zrušit pouze koncert německého kontratenoristy Andrease Scholla.

Rozpočet festivalu se již několik let pohybuje mezi 75 až 80 miliony Kč. To mu neumožňuje zvát větší množství hudebních hvězd ani očekávat, že renomované orchestry přijedou se speciálním programem.

Hudební kritik Petr Veber při ohlédnutí za letošním Pražským jarem ocenil provedení úvodní Mé vlasti Českou filharmonií s dirigentem Jiřím Bělohlávkem. "Nebyla banální nebo běžná, byla do detailů hudebně propracovaná a to, že se hrála bez přestávky, by se mohlo stát normou," řekl Veber.

Dalším vrcholem byl pro něj březnový prolog festivalu ve vyprodaném Obecním domě. Tam se uskutečnilo vystoupení Sanfranciského symfonického orchestru se šéfdirigentem Michaelem Tilsonem Thomasem.

"Pražské jaro představuje stálou hodnotu, která nepřekvapí ani v pozitivním, ani v negativním smyslu, což je v podstatě dobře," dodal Veber.

Pražské jaro završil Frankfurtský orchestr. Dirigoval Paavo Järvi, sólistkou byla Hilary Hahnová

Dalších 11
fotografií

Šéfredaktorka časopisu Hudební rozhledy Hana Jarolímková považuje letošní festival za vyvážený jak po interpretační, tak po dramaturgické stránce.

"Podnětný byl například koncert souboru Les arts florissants s Monteverdiho Sedmou knihou madrigalů, vyzdvihla bych také Mou vlast a straussovský program s Vídeňskou filharmonií, recitál Simony Houda Šaturové a zejména skvělé provedení Mahlerovy První symfonie Bamberskými symfoniky," sdělila.

Šéfredaktor časopisu Harmonie Luboš Stehlík ocenil i přes zklamání z některých výkonů koncerty Víkendu české komorní hudby. "Bylo zajímavé, jak skvělé byly letos sbory. Vokální hudba na mě vůbec více zapůsobila ve sborech než v sólových výkonech, vystoupení Martinů Voices, dětského královéhradeckého sboru Jitro a Pražského filharmonického sboru v Dvořákově Svatební košili byly famózní," prohlásil Stehlík.

Hudební redaktorku MF Dnes Věru Drápelovou zaujala výkonem i pozorností věnovanou hudbě Martinů houslistka Julia Fischerová a dále večer s Les arts florissants.

"Festival má svoji úroveň, jeho předností a současně problémem je, že v podstatě supluje koncertní sezonu, která si nemůže dovolit orchestry, soubory, sólisty a dirigenty jako Pražské jaro. Otázkou je, zda The Hilliard Ensemble museli nabídnout tolik Bacha. A houslista Gidon Kremer přijel s programem, který nebyl zcela osobitý nebo objevný," podotkla.

Podle hudebního publicisty Jindřicha Bálka se hodně povedla řada staré hudby s hostováním Les arts florissants. "Chyběl mi trochu výraznější projekt k Roku české hudby, takže nejvýraznějším projektem byla Bělohlávkova Má vlast, ale ocenil bych Víkend české hudby,” řekl.

“Také bych vyzdvihl fakt, že organizátoři navzdory mnoha českým výročím nezapomněli na Richarda Strausse. Dlouhodobě mi trochu vadí příliš široká dramaturgie, chybí ji určitá svébytnost a různorodost projektů," dodal Bálek.

V sólech Brahmsova Houslového koncertu D dur se s úspěchem představila mladá americká houslistka Hilary Hahnová, která posluchače zaujala svým jemným, ale přesným přednesem a přídavkem přednesla Bachovu Sarabandu.

Koncert vyvrcholil Dvořákovou Osmou symfonií. Nadšení posluchači si na závěr vytleskali Brahmsův Uherský tanec č. 6.

Dirigent úterního koncertu Paavo Järvi, žák legendárního Leonarda Bernsteina, má k české a zejména Dvořákově hudbě úzký vztah. Jak prozradil na tiskové konferenci, českou hudbu poslouchal od dětství. Do Smetanovy síně se Järvi vrátil po mnoha letech, přesně před 20 lety zde vystupoval poprvé s pražskými symfoniky.