Tori Amosové už nejde o mužské. Na koncertě v Praze půjde po jejich dcerách

Upřímnou soustrast, mumlá pohřební průvod, varhany burácejí, za nimi se nepřípustně chechtá osmileté dítě a tím dítětem je zpěvačka Tori Amosová.

Dvaačtyřicet let nato, přesněji uplynulý víkend, žena se stejně šarlatovými vlasy navštěvuje vídeňskou výrobnu klavírů Bösendorfer, protože až za hrob je Amosová věrná jen jim. A bude i ve středu, kdy pouze s klavírem vystoupí v pražském Kongresovém centru.

Naopak s vírou to dcera metodistického faráře má jako v jedné ze svých písní: "Koukej z toho kříže slézt, nemáme dost dříví."

Když jako dítě neuměla odříkat Dej vám pánbíček štěstí, měla zaracha, když moc improvizovala, vyhodili ji z konzervatoře, když utekla z domova a začala hrát po barech, znásilnil ji zákazník. Takže v devadesátých letech na deskách dělala jaksepatří virvál.

Amosová vystupovala v zástěře, koketa u piana s roztaženýma nohama, před písní Cornflake Girl předváděla šamanské tance ("Kmen mé čerokézské prababičky vyhladil bílý muž") a mužské vzala do kapely až po letech ("Klavír se spářil, konečně jednou nemusel masturbovat!").