Kouteckého cenu získal filmový portrét architekta, který nejraději boural

Cenu Pavla Kouteckého za nejosobitější dokumentární film v úterý obdržela Bára Kopecká, která natočila snímek o kontroverzním a uznávaném architektovi Davidu Kopeckém nazvaný DK. Ocenění převzala autorka v pražském Divadle Archa.

Snímek je podle poroty, v níž zasedla ředitelka filmového festivalu Jeden svět Hana Kulhánková či filmový kritik Vojtěch Rynda, hluboce autorskou výpovědí filmařky, která točila o svém zesnulém muži. Toho film označuje za stavitele, jenž nejraději bourá, plachého excentrika i chladnokrevného panikáře.

“Dezinfikuju prostor,“ říkával prý, když nepřestával s odstrojováním a demolováním, dokud místo zdí a předmětů nezůstalo jen zachycené světlo. Kopecký v roce 2009 předčasně zemřel na mozkový nádor, a tak je film o něm složen z mozaiky vyprávění autorky, kolegů, přátel a rodiny. Ta se střídají se záběry z domácích videí pořízených samotným Kopeckým.

Snímek vyniká podle poroty právě střihovou skladbou, která je čistá, precizní a estetická stejně jako Kopeckého architektura. „David byl pro mě vždycky trochu záhada, měl v sobě tolik rozporů, které alespoň zblízka nešlo rozklíčovat. Vlastně byl konzistentní jen v tom, že konzistentní nebyl,“ uvedla režisérka.

„Na konci bylo hodně bolesti a rozporuplných citů. Při hledání odpovědí jsem tak sáhla po filmu – nástroji, na který jsem zvyklá,“ dodala režisérka.

Ta na snímku DK pracovala čtyři roky. „Použili jsme Davidovy záznamy jeho realizací a autoportréty. Dělal je instinktivně, ale vlastně to byly experimentální filmy, koncepty,“ upřesňuje Kopecká.

Atmosféru dokumentu umocňuje Kopeckého industriální hudba, rozhovory s pamětníky střídají záběry architekta při práci v ateliéru, doma či s rodinou na cestách.

Snímek také připomíná, jak náročné pro Kopeckého bylo, aby své architektonické návrhy – například transparentní dům ze skleněných panelů – prosadil.

„Chápu, že architektura je složitá disciplína, když výsledek nelze předělávat. Ovšem David se o to pokoušel, když se mu něco nezdálo, to na něm právě bylo nesnesitelné a krásné zároveň. Dělníci po něm dokonce na stavbách házeli maltu, když je nutil bourat, co nebylo dobré,“ popisuje zásadovost svého muže Kopecká.

Film DK byl vloni uveden v soutěži dokumentů karlovarského festivalu a na mezinárodní přehlídce dokumentárních filmů v Jihlavě. Nyní by podle tvůrců mohl putovat i do světa na festivaly zaměřené na architekturu a urbanismus.

Režisérka snímku Bára Kopecká dnes působí také jako dramaturgyně, scenáristka, střihačka, publicistka a pedagožka na katedře FAMU International.

Od počátku devadesátých let spolupracuje s řadou českých i zahraničních filmových produkcí a televizí. V úterý v Divadle Archa kromě objektu od sklářského výtvarníka Petra Šetlíka obdržela odměnu 100 tisíc korun.