Cenu Pavla Kouteckého za nejosobitější dokumentární film v úterý obdržela Bára Kopecká, která natočila snímek o kontroverzním a uznávaném architektovi Davidu Kopeckém nazvaný DK. Ocenění převzala autorka v pražském Divadle Archa.

Snímek je podle poroty, v níž zasedla ředitelka filmového festivalu Jeden svět Hana Kulhánková či filmový kritik Vojtěch Rynda, hluboce autorskou výpovědí filmařky, která točila o svém zesnulém muži. Toho film označuje za stavitele, jenž nejraději bourá, plachého excentrika i chladnokrevného panikáře.

“Dezinfikuju prostor,“ říkával prý, když nepřestával s odstrojováním a demolováním, dokud místo zdí a předmětů nezůstalo jen zachycené světlo. Kopecký v roce 2009 předčasně zemřel na mozkový nádor, a tak je film o něm složen z mozaiky vyprávění autorky, kolegů, přátel a rodiny. Ta se střídají se záběry z domácích videí pořízených samotným Kopeckým.

Snímek vyniká podle poroty právě střihovou skladbou, která je čistá, precizní a estetická stejně jako Kopeckého architektura. „David byl pro mě vždycky trochu záhada, měl v sobě tolik rozporů, které alespoň zblízka nešlo rozklíčovat. Vlastně byl konzistentní jen v tom, že konzistentní nebyl,“ uvedla režisérka.

DALŠÍ NOMINACE

Do nominací na Cenu Pavla Kouteckého se dostalo sedm titulů: Pirátské sítě Davida Čálka a Jakuba Zahradníčka o fenoménu pirátství v mořích u somálských břehů, Show! Bohdana Bláhovce o odvrácené straně slávy dívčí skupiny 5Angels, Velká noc Petra Hátleho zachycující atmosféru noční Prahy, Liebe Indigo Saši Dlouhého o životní cestě Halky Třešňákové, Parta Analog Martina Duška o matadorech televizní obrazovky a Felvidék - Horná zem Vladislavy Plančíkové.

„Na konci bylo hodně bolesti a rozporuplných citů. Při hledání odpovědí jsem tak sáhla po filmu – nástroji, na který jsem zvyklá,“ dodala režisérka.

Ta na snímku DK pracovala čtyři roky. „Použili jsme Davidovy záznamy jeho realizací a autoportréty. Dělal je instinktivně, ale vlastně to byly experimentální filmy, koncepty,“ upřesňuje Kopecká.

Atmosféru dokumentu umocňuje Kopeckého industriální hudba, rozhovory s pamětníky střídají záběry architekta při práci v ateliéru, doma či s rodinou na cestách.

Snímek také připomíná, jak náročné pro Kopeckého bylo, aby své architektonické návrhy – například transparentní dům ze skleněných panelů – prosadil.

„Chápu, že architektura je složitá disciplína, když výsledek nelze předělávat. Ovšem David se o to pokoušel, když se mu něco nezdálo, to na něm právě bylo nesnesitelné a krásné zároveň. Dělníci po něm dokonce na stavbách házeli maltu, když je nutil bourat, co nebylo dobré,“ popisuje zásadovost svého muže Kopecká.

Film DK byl vloni uveden v soutěži dokumentů karlovarského festivalu a na mezinárodní přehlídce dokumentárních filmů v Jihlavě. Nyní by podle tvůrců mohl putovat i do světa na festivaly zaměřené na architekturu a urbanismus.

Režisérka snímku Bára Kopecká dnes působí také jako dramaturgyně, scenáristka, střihačka, publicistka a pedagožka na katedře FAMU International.

Od počátku devadesátých let spolupracuje s řadou českých i zahraničních filmových produkcí a televizí. V úterý v Divadle Archa kromě objektu od sklářského výtvarníka Petra Šetlíka obdržela odměnu 100 tisíc korun.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist