Recenze: Stančík uvařil morbidní románovou hostinu a mění Prahu v kabinet kuriozit

Reklamní textař, básník a autor fantaskních povídek Petr Stančík se v knize Mlýn na mumie rozkročil k románovému eposu odehrávajícímu se v Praze poloviny devatenáctého století. Tedy v časoprostoru, který máme mentálně zabydlený směsí obrozenců a nerudovských figurek, ale jenž toho nabízí mnohem, mnohem více.

Autor si dal práci s nastudováním reálií, takže mnohé z bizarních "nápadů" jsou holá fakta – například skutečnost, že otec Leopolda von Sacher Masocha, literárního průkopníka masochismu, v té době působil jako obávaný ředitel pražské policie.

V posledních letech čeští čtenáři objevují žánr "steampunk", jak se v našem prostředí říká prakticky každému fantasknímu příběhu ze století páry. Stančík milovníkům steampunku dodal pořádné sousto.

Ve svých raných povídkách mučil čtenáře salvami nápadů, které vzápětí opouštěl pouze nakousnuté. Byly to někdy až eskamotérské jednohubky, které vyvolávaly chuť na pořádný hlavní chod. Ten však nepřicházel, autorova novela Pérák z roku 2008 byla jen obstojným předkrmem.

Mlýn na mumie je důkazem, že románový rozsah mu prospívá a je v něm schopen dát čtenáři více potravy k přemýšlení a prožívání.