Táhle a chřestivě jako had se altovým rejstříkem sune hlas zpěvačky Angélique Kidjo, narozené ještě v době, kdy se západoafrickému státu Benin říkalo Dahome, doslova "v břiše hada". Pamatuje si ho ještě? "Pamatuji si kuřata, mešity, opékání jehňat a kino," popisuje HN čtyřiapadesátiletá zpěvačka, která v sobotu na festival Colours of Ostrava přiveze tradiční beninskou hudbu a s ní právě "celé to naše tehdy".
Byla to cesta tam a zase zpátky. Na jejím konci je dnes v New Yorku usazená Kidjo s třinácti autorskými deskami plnými popově kluzké africké hudby, již svazuje ovlhle šramlavý hlas. I na letošní desce Eve provádí prudké vokální vzlyky a masitým imperativem diktuje vlečce afrických sboristek za sebou.
Je to hlas skočně frázující, s nepopiratelnou svobodou jazzu, který pod zvukem afrických nástrojů ostatně nechávají ledaskde rozhořet z tohoto žánru rekrutovaní kytarista Lionel Loueke či kontrabasista Christian McBride. A cesta k této hudební svobodě podle Kidjo začala, když roku 1972 v Beninu zažila vojenský puč, jenž skončil nastolením komunistického režimu.
"Do té doby jsme žili ve svobodné domácnosti, v baráku s podlahou z bambusu. Rodiče nás u jídla nechali debatovat o čemkoli, kromě rasismu a antisemitismu nebylo nic tabu," vypráví Kidjo.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
