Man Bookerovu cenu vyhrál spisovatel, který mívá po ruce odpadkový koš a sirky

Příběh australského chirurga, jenž se za druhé světové války ocitne v japonském zajateckém táboře a je nucen stavět železnici mezi Thajskem a Barmou, v úterý vyhrál prestižní knižní Man Bookerovu cenu. Autorem vítězné knihy nazvané The Narrow Road to the Deep North je třiapadesátiletý spisovatel Richard Flanagan, po Thomasi Kenneallym a Peteru Careym již třetí Australan, který toto ocenění získal. Na rozdíl od svých předchůdců se však Flanagan narodil v Tasmánii, dnes pouze má australské občanství.

Porota, jíž letos předsedal filozof A. C. Grayling, knihu označila za mimořádný příběh lásky a války. Na Flanaganově dílu si nejvíc váží toho, jak elegantně a přitom silně spojuje “Východ i Západ, minulost i současnost, vinu i hrdinství”.

Některým z těchto témat se Flanagan věnoval i ve velkorozpočtovém snímku Austrálie, na jehož scénáři spolupracoval. Jak ale řekl, když knižní cenu spolu s šekem na 50 tisíc liber přebíral, přes úspěch filmu i slušnou prodejnost svých šesti dosavadních knih mu stále dělá problémy se psaním uživit. “Použiji tyto peníze k tomu, abych mohl obyčejně žít jako kdokoli jiný a hlavně psát,” prohlásil Flanagan, který se prý ještě před rokem a půl málem nechal zaměstnat v dolech, aby měl na živobytí. Tentýž muž v úterý v londýnské hale Guildhall přebral ocenění z rukou Camilly, vévodkyně z Cornwallu.

“Neustále se mluví o smrti románu a o tom, jak technologie, internet a nové druhy zábavní kultury ničí literaturu. Tento pesimistický pohled na věc nesdílím,” řekl spisovatel. V projevu též připomněl, že pochází z dělnické rodiny a ještě jeho prarodiče byli negramotní. “O to větší čest to pro mě je,” dodal.

Nakladatelství Alfred A. Knopf, které knihu minulý srpen vydalo ve Spojených státech, již oznámilo, že díky udělení ceny nechá vytisknout dalších 53 tisíc kopií knihy. Britské deníky zase připomínají, jak se Flanagan u anglických sázkařů na okamžik stal favoritem – minulý měsíc totiž neznámý muž navštívil třináct poboček sázkové kanceláře v okolí Darlingtonu na severovýchodě Anglie a ve všech si vsadil na Flanaganovo vítězství maximální možný obnos.

Flanagan svoji knihu The Narrow Road to the Deep North pojmenoval po japonském haiku klasika žánru Bašóa, jeho styl vyprávění zase některým recenzentům připomněl japonskou povídku Rašomón od Rjúnosukeho Akutagawy. Sám autor knihy ale za největší inspiraci označuje vlastní rodinnou historii, podobně jako hlavní hrdina knihy byl totiž během války zajat i Flanaganův otec.

Genezi knihy Flanagan popsal v loňském článku pro deník Sydney Morning Herald, kde řekl, že během dvanácti let napsal pět verzí příběhu, než byl s výsledkem spokojený. Předchozí verze rukopisu mazal z harddisku či je přímo fyzicky pálil. “Dobrý spisovatel by vždy měl mít při ruce odpadkový koš a sirky,” okomentoval to Flanagan.

Ten během psaní také navštívil Thajsko a prošel se podél železniční trati přezdívané Železnice smrti, kde při nucených pracích roku 1943 zahynulo přes sto tisíc zajatců. Aby se spisovatel vžil do kůže vězňů, kteří železnici stavěli, prý si například do kapes strkal kamení, jako to tehdy dělali vězni. Jindy si prý z dětství vybavoval, jak měl otec na dřevěném trámu na stěně zapsaná jména všech spoluvězňů, kteří v zajateckém táboru nepřežili.

Při psaní knihy ještě Flanagan stihl pořídit s otcem rozhovor. Krátce poté, co dokončil první verzi románu, však osmadevadesátiletý otec zemřel. “Ptal jsem se ho na všechno, jaké tam bylo bahno, jak páchly hnijící kosti, jak k snídani chutnala zkyslá rýže,” uvedl spisovatel.

Hlavním hrdinou jeho knihy je chirurg Dorrigo Evans, jenž vystupuje v obou časových rovinách vyprávění: jedna se odehrává v současné Austrálii, kde Evans vzpomíná, druhá za druhé světové války, kde tentýž hrdina prožívá milostný román s mladou manželkou svého strýce a upadá do zajetí. “Není to v pravém slova smyslu válečný román, nejde v něm o popis toho, jak se lidé střílejí a kde vybuchují bomby. Toto je kniha o lidech, jejich zážitcích a jejich vztazích,” uvedl šéf poroty Grayling.

Například americká literární kritika vyzdvihla autorovo odvážné rozhodnutí napsat část příběhu z pohledu dozorců, kteří tábory vedli.

Letošní udělení Man Bookerovy ceny provázela kritika rozhodnutí pořadatelů, kteří cenu, doposud omezenou na autory pocházející z Velké Británie a jejích bývalých kolonií, otevřeli všem anglicky píšícím spisovatelům. Když porota v červenci zveřejnila seznam třinácti nominovaných autorů v užším výběru, bylo mezi nimi i pět Američanů. Britské deníky i veřejnoprávní BBC tehdy prorokovaly, že britští spisovatelé budou v ceně postupně vytlačeni na periferii.

Fakt, že cenu nakonec získal Australan, jenž by ji byl mohl obdržet i za dřívějších pravidel, po udělení ceny přivítal například deník Guardian. Přesto řada spisovatelů dál považuje krok poroty za zničující. V nedělním otevřeném dopise, pod nímž je podepsán i bývalý nositel Bookerovy ceny Peter Carey, signatáři například tvrdí, že americká literární ocenění jako Pulitzerova cena by se nikdy neotevřela britským či australským autorům.