Nekrolog: Herečku Ekbergovou proslavila scéna z Felliniho filmu

Ve věku třiaosmdesáti let zemřela švédská herečka Anita Ekbergová, která od padesátých let hrála v hollywoodských filmech a do dějin kinematografie vstoupila díky scéně ve snímku Federica Felliniho Sladký život. O jejím úmrtí v neděli informoval italský list La Repubblica.

Scéna, v níž se Ekbergová v nočním Římě koupe ve fontáně di Trevi, v dějinách filmu dodnes patří k nejcitovanějším. Ekbergová se k roli dostala koncem padesátých let, kdy už za sebou měla první angažmá v Hollywoodu. Díky němu si jí všiml i italský režisér Fellini, už od mládí fascinovaný podobným typem žen. „Když jsem poprvé viděl v novinách fotografii Anity Ekbergové, měl jsem pocit, že jedna z mých kreseb oživla,“ svěřil se v knize nazvané Já Fellini, kterou s ním sepsala novinářka Charlotte Chandlerová. Fellini v knize líčí, jak Ekbergové při prvním setkání řekl, že je oživlou postavou z jeho snu. „Do postele s vámi nejdu,“ odvětila na to prý Ekbergová.

Podle Felliniho si herečka s protagonistou filmu Marcellem Mastroiannim vůbec nerozuměla. „Většině žen se Mastroianni zdá velmi přitažlivý a sexy, Ekbergové ne. Byla k němu velice chladná, nenašli společnou vlnu a zaručeně mezi nimi nikdy neexistoval erotický vztah. Přesto byli ve Sladkém životě velmi věrohodní,“ sdělil Fellini.

Ten z Ekbergové ve filmu Sladký život udělal populární herečku pronásledovanou bulvárními novináři. Poté, co přiletí do Říma, ji hrdina filmu hraný Mastroiannim doprovodí na vrcholek chrámu a zažije, jak se Ekbergová při rokenrolové tancovačce pohádá se snoubencem. Mastroianni následně herečku odveze k fontáně di Trevi, v níž se Ekbergová vykoupe. I kvůli této scéně film po své premiéře roku 1960 způsobil pobouření, z Ekbergové nicméně učinil sexuální symbol. Stal se také jejím nejznámějším snímkem. Tento úspěch už nikdy nepřekonala.

Anita Ekbergová se narodila ve švédském Malmö 29. září 1931. Jak později řekla v rozhovoru pro francouzský tisk, nikdy nesnila o tom, že by se stala herečkou. „Když jsem skončila školu, zajímala mě jenom móda, tak jsem se stala modelkou. Jednou mě přátelé vyhecovali, ať se zkusím přihlásit do Miss Švédska,“ popsala. Tento titul Ekbergová získala roku 1950 a ve Spojených státech rok nato soutěžila o cenu Miss Universe. Přestože ji nezískala, seznámila se s režisérem Johnem Waynem, který jí v Americe nabídl první roli.

V Hollywoodu Ekbergové trvalo pět let, než se etablovala, například ve filmu Krvavá cesta ji producenti dali jen roli Číňanky. Za tu nicméně Ekbergová obdržela Zlatý glóbus pro nejslibnější herecký talent. Díky smlouvě s firmou Paramount, která se herečku snažila prosadit jako „svoji“ Marilyn Monroe, se postupně dostávala ke stále viditelnějším rolím. Hrála ve snímku Artists and Models s Deanem Martinem a Jerrym Lewisem, objevila se v dramatizaci Vojny a míru natáčené v Římě s Audrey Hepburnovou a Melem Ferrerem. Kromě toho účinkovala v televizních pořadech populárního komika Boba Hopa, s nímž vystupovala i naživo například na amerických vojenských základnách.

Po Sladkém životě natočila Ekbergová ještě italský povídkový film Boccaccio ’70, v němž sehrála půvaby obdařenou ženu z reklamy na mléko, dál následoval snímek Čtyři pro Texas s Frankem Sinatrou či Deanem Martinem. Přestože o ní producenti uvažovali jako o první takzvané bond girl, když roku 1962 vznikala první bondovka Dr. No, tuto roli nakonec dostala Ursula Andressová.

Ekbergová se usadila v Itálii a v 70. a 80. letech dál natáčela filmy, převážně ale slabší úrovně. Režisér Vittorio de Sica ji nicméně roku 1967 spolu s Shirley MacLaineovou obsadil do snímku Sedmkrát žena. Zahrála si ve Felliniho televizním filmu Klauni a později ji režisér obsadil i do svého snímku Interview, kde se Ekbergová v nostalgické scéně ještě jednou setkává s Mastroiannim a společně si zde na plátně pouští úryvky ze Sladkého života.