Na Febiofest přijel filmař a padouch z bondovky Krabbé, pochválil studenty

Nizozemský herec a režisér Jeroen Krabbé v úterý na Febiofestu uvedl několik filmů, v nichž hrál či je natočil. Stihl také workshop se studenty DAMU. Na setkání s novináři pak tento čerstvý držitel čestné ceny Kristián, známý mimo jiné jako padouch z bondovky Dech života, hovořil o své práci v Hollywoodu, kam se dostal díky hereckým výkonům ve filmech dalšího slavného Nizozemce Paula Verhoevena.

Z hollywoodských produkcí šlo například o snímky Nemilosrdně, Pán přílivu, Uprchlík a další, v nichž Krabbé vytvořil řadu výrazných, většinou však záporných postav. "I herec negativních rolí může být pozitivním přínosem pro kinematografii," komentoval to o víkendu při předávání ceny prezident festivalu Fero Fenič.

Výraznou roli vytvořil Krabbé v německém snímku o Albertu Schweitzerovi, který vznikl v roce 2009 v koprodukci s Jihoafrickou republikou. "Přečetl jsem až třicet jeho knih a mluvil se členy jeho rodiny. Snažil jsem se ponořit do jeho života a pochopit ho. Rodině se moc nevěnoval, protože měl všude spoustu práce. Nikdy se ale nechtěl dostat do politiky - to se mi na něm líbí," řekl sedmdesátiletý herec.

V Praze byl Krabbé už začátkem 60. let a třikrát tu natáčel. Prahu prý miluje už proto, že mu připomíná Amsterodam. Když prochází centrem, má pocit, že se vrátil domů, jak řekl.

Krabbé jako host Febiofestu uspořádal workshop na DAMU a odnesl si nejlepší zážitky. "Studenti chytře reagovali na to, co jsem jim říkal. Strávil jsem s nimi dvě hodiny, zkoušeli jsme dvě scény a oni byli stále lepší a lepší. Ukázalo se, že všichni herci na světě mají jeden společný jazyk," dodal. Domnívá se, že herectví mají lidé v těle a v mozku. Naučit se lze však i tu techniku, ale hercem se zkrátka narodíte, uvedl.

V rámci Pocty Jeroenu Krabbému Febiofest uvádí filmy, kde hraje hlavní role, a zároveň i dva snímky, které dosud režíroval: Kufry pana Silberschmidta oceněné na Berlinale 1998 a alegorický příběh dvou andělů Objevení nebes.

"Hodně jsem se naučil v divadle, kde jsem byl každodenně třicet let. Původní profesí jsem ale malíř – v naší rodině to je dědičné. V sedmnácti jsem studií nechal a šel na divadelní školu. S matkou, která překládala titulky k filmům, jsem chodil často do kina. Režírování je vlastně takové vizuální umění, režisér si musí celý film nejprve představit v hlavě – a já si všechny záběry nakreslím," podotkl k tomu, proč se chtěl najednou ocitnout na opačné straně kamery.

Přispělo k tomu i to, že se mu někdy nelíbilo, jak režiséři přistupují ke své práci. A tak se vždycky snažil být připravenější než herec. "Miluji hraní záporných postav ve filmu, vždycky je o čem hrát a je to pro mě něco jiného. Nakonec i já sám má i stinné stránky ve svém životě, a tak je rád ukážu," vysvětlil.