Opernímu pěvci Hymelovi k sólovému debutu pomohl český orchestr

Americký tenorista Bryan Hymel rychle přivyká novým rolím a jeho hlas lehce vystřelí až do nejvyššího rejstříku. Díky tomu se tento pětatřicetiletý rodák z New Orleansu začíná řadit k operním hvězdám první ligy. Potvrzuje to i jeho debutová sólová nahrávka Héroïque, na níž Hymel účinkuje s českým orchestrem PKF – Prague Philharmonia. Svůj robustní, ale expresivní hlas zde pěvec propůjčuje áriím z francouzských oper, jak napsala agentura AFP.

Sílu svého hlasu Hymel dokazuje, když na nahrávce Héroïque dosáhne na vysoké C – pro tenora nejobtížnější notu, často spojovanou s již zesnulým Lucianem Pavarottim. V třiasedmdesáti minutách, po které nahrávka trvá, Hymel zpívá devatenáct vysokých C, dvě cis, a v árii z Meyerbeerovy opery L’Africaine dokonce i vysoké D.

Album, jež vydala společnost Warner Classics, by z Hymela mohlo udělat hvězdu i mimo jeviště a také má potenciál se obstojně prodávat. To se zejména v Americe daří málokterým operním pěvcům. Hymel na sobě ale tvrdě pracuje. Tento měsíc se přepnul do italštiny a v Dallaské opeře zpíval Bohému. Až v dubnu si na chvíli odpočine – jeho žena, řecká sopranistka Irini Kyriakidou, totiž čeká druhé dítě. „Můj život nyní do všech stran sviští rychlostí sto mil za hodinu,“ řekl AFP s nadsázkou Hymel.

Tento žoviální muž s upravenou bradkou na sebe upozornil koncem roku 2012, kdy na záskok debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku. Hymel měl za sebou zrovna představení v Královském operním domě v Londýně, když z MET přišla nabídka zpívat Aenea v Berliozově opeře Trójané – a okamžitě poté následovala i letenka na druhý den. Hymel náročnou roli předtím zpíval v Londýně, jenže v New Yorku stihl před Vánoci jedinou zkoušku, než vystoupil před publikem. „Takhle debutovat v MET, kdo to kdy viděl,“ konstatuje dnes pěvec.

Berliozova opera, která vychází z Vergiliova eposu Aeneis o trojském hrdinovi, se v Hymelově repertoáru od té doby ustálila. Zpívá z ní také na svém novém albu a v červnu bude v Trójanech účinkovat znovu, tentokrát v Sanfranciské opeře. „Tentokrát se na to ale mohu připravovat celé měsíce,“ říká Hymel.

Ten vyrůstal v kolébce jazzu, americkém New Orleansu, a jako hudebník tak místo opery začínal s trumpetou. Učitelé ho ale pobízeli, ať raději zpívá – mimo jiné proto, že s rovnátky mohl na dechové nástroje hrát jen s obtížemi. Už na pěvecké akademii ve Filadelfii učitel Hymelovi donesl francouzské árie. A začínající pěvec zjistil, že k nim má blíž než k operám italským.

Album Héroïque pěvec vloni v srpnu natočil v pražském Obecním domě s PKF – Prague Philharmonia a jejím nastupujícím šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem. Hymel si jako téma vybral hrdinství a árie z klasických oper Verdiho, Rossiniho a Berlioze doplnil díly méně známých skladatelů, například francouzského rodáka z poloviny 19. století Alfreda Bruneaua. „Myslím, že je vždy nutné hledat rovnováhu mezi tím, co se dá prodávat, a tím, co je stejně hodnotné po umělecké stránce,“ vysvětluje Hymel.

Přestože v operním světě začíná mít pověst mistra francouzské opery, sám se francouzsky sotva domluví. A jeho učitel mu radí, aby to tak nechal. „Říká, že když si příliš zvyknu na to, jak lidé vyslovují, může se to projevit v mém zpěvu. Pak bych už nezpíval tak svobodně a čistě, kdybych věděl, že takhle by to Francouz nikdy nevyslovil,“ říká Hymel.

Francouzský debut jej čeká v prosinci, kdy v Pařížské opeře zazpívá Berliozovo Faustovo prokletí. Hymel dodává, že teď už se dostal do fáze, kdy před vystoupením trému nemívá. Pro francouzské publikum navíc již zpíval v nedávno otevřeném sále Philharmonie de Paris. „Jako Američan ale vím, že ve Francii musím zpívat pokud možno co nejlepší francouzštinou,“ dodává.