Skladatel Adams stvořil novou Šahrazád jako královnu arabského jara

Šahrazád, arabská královna, která vypráví příběhy Tisíce a jedné noci, už staletí podněcuje představivost umělců ze Západu. Nyní přední americký hudební skladatel John Adams stvořil novou Šahrazád, již po událostech takzvaného arabského jara pronásledují náboženští fanatici. Adamsova skladba určená pro housle podává královnu jako emancipovanou, ale stíhanou moderní ženu. Kompozici minulý týden v premiéře uvedla Newyorská filharmonie, jak referuje agentura AFP.

Adams svoji čtyřicetiminutovou Šahrazád považuje za „dramatickou symfonii“, jak už Berlioz označoval orchestrální skladby posouvající hranice vyprávění. Houslemi chce skladatel vyjádřit celou škálu Šahrazádiných emocí. Houslistka Leila Josefowiczová, s níž Adams často spolupracuje, hraje Šahrazád intenzivně a bez partitury. Při interpretaci skladby upřeně hledí před sebe jako operní zpěvačka zabraná do role – skoro jako by na sebe brala podobu královny.

Skladatel do instrumentace umístil také cimbál, který hudbě, jinak zakořeněné v západní klasické tradici, místy dodává blízkovýchodní ráz. Na začátku druhé věty dvě harfy znázorňují, jak se Šahrazád zamiluje – a dost možná do ženy, jak Adams naznačil, vědom si toho, že jde o provokativní myšlenku.

Třetí věta skladby se jmenuje Šahrazád a vousatí muži. Náboženští fanatici se zde hádají a odsuzují Šahrazád za zvuku trombonů a hlubokých not smyčců a bubnů, zatímco housle odpovídají pronikavým arpeggiem. V závěru skladby Šahrazád utíká, ale kompozice nekončí vítězoslavně – pouze jemnými tóny houslí, které jako by vyjadřovaly obavy z budoucnosti.

V knize Tisíce a jedné noci královna Šahrazád každý večer vypráví žárlivému králi, který nechal zavraždit všechny své předchozí manželky. Tento motiv si už dávno oblíbili západní umělci se slabostí pro exotiku islámského světa.

Konkrétně v hudbě Šahrazád podnítila zejména díla, jež na konci předminulého století napsali francouzský skladatel Maurice Ravel a ruský rodák Nikolaj Rimskij-Korsakov. Právě s ohledem na Rimského-Korsakovovu stále populární symfonickou báseň nazval Adams svoji dramatickou symfonii Šahrazád.2.

Adamse ale nelze označit jen za jakéhosi neoorientalistu. Ve svých skladbách se dlouhodobě zabývá současným děním – od jaderných zbraní až po teroristické útoky z 11. září. Jeho nejkontroverznějším dílem zůstává opera Klinghofferova smrt z roku 1991, která se vyjadřuje k izraelsko-palestinskému konfliktu a popisuje, jak palestinští únosci na výletní lodi Achille Lauro zavraždili židovského vozíčkáře Leona Klinghoffera.

Kvůli antisemitským výrokům, které v opeře zpívají postavy Palestinců, dílo pobouřilo některé proizraelské skupiny. Protesty několikrát narušily i loňskou inscenaci opery v Metropolitní opeře, která se v New Yorku nachází nedaleko od sídla Newyorské filharmonie. Právě tam byla minulý týden ve světové premiéře třikrát uvedena Šahrazád.2.

Adams uvedl, že nápad na dramatickou symfonii o Šahrazád dostal poté, co v pařížském Institutu arabského světa navštívil výstavu věnovanou této královně. Poté si prý znovu přečetl pohádky Tisíce a jedné noci.

„Zcela mě šokovalo a vyděsilo, jak rozšířená tehdy byla brutalita vůči ženám. A ve stejné době jsem na internetu viděl snímky toho, jak ženám dnes ubližují ti, kteří se označují za pravé stoupence víry,“ uvedl Adams před premiérou skladby.

V poznámkách v programu dodal, že Šahrazád naší doby by mohla klidně být onou „ženou v modré podprsence“, jak byla při arabském jaru označována jedna ze zbitých protestujících na egyptském náměstí Tahrír. Stejně dobře by ale mohla být zavražděnou íránskou studentkou Nedou Agha-Soltanovou, která zemřela při protestech v roce 2009, dodal skladatel.

„Podobné důkazy, byť ne vždy tak nápadné, ale přesto stejně znepokojivé, vidíme po celém světě, dokonce i v naší vlastní zemi a na našich vlastních školních kampusech,“ tvrdí Adams. Jeho skladbu Šahrazád.2 budou nyní uvádět různé orchestry po celém světě, v říjnu ji nastuduje Londýnský symfonický orchestr.