Výstavy ve Vídni připomínají akcionismus a malbu na lidské tělo

Šli až na samé hranice snesitelnosti, doslova se koupali v krvi, bahnu a lidských exkrementech. Dvě výstavy nyní v Rakousku připomínají dobrodružství vídeňských akcionistů, kteří nepochybně patří k tomu nejradikálnějšímu v soudobém umění, jak píše agentura AFP. Akcionismus je umění pohybující se na pomezí malířství a divadla.

Noví realisté a Yves Klein používali lidské tělo jako umělecký nástroj, s jehož pomocí zobrazovali zejména nahá ženská těla. Na počátku 60. let minulého století se akcionisté rovněž rozhodli použít tělo jako výchozí materiál. "Usilovali o přímou konfrontaci se skutečností jak fyzickou, tak psychickou, až do obtížně snesitelných a šílených dimenzí," zdůrazňuje kurátorka výstavy nazvané Moje tělo je událost v Muzeu moderního umění ve Vídni Eva Badurová-Trisková.

Otto Muehl, Hermann Nitsch, Günter Brus a Rudolf Schwarzkogler ve svých výtvorech, které jim často vynesly až tresty vězením, stahovali mrtvoly zvířat z kůže, svazovali lidská těla a potřísňovali je exkrementy, krví nebo bahnem. Zvláště Muehl si najímal modelky pro svá "zátiší": vytvářel iluze těl bez rukou a bez nohou. Günter Brus zase bloumal po Vídni celý pomalován na bílo, tělo jakoby přeříznuté černou linií. Jiné jejich akce hraničí s pornografií.

Výstava ve vídeňském MUMOKu se soustředí na lidské tělo

Dalších 18
fotografií

"Akcionismus přesáhl tradiční hodnoty. Zůstává však uměním. Má přesnou formu a styl. Je jako výběžek výtvarného umění, byť jeden z nejradikálnějších," upřesňuje Badurová-Trisková. "Je to převrácení pravidel, kdy je za estetické považováno to, co bylo dosud nahlíženo jako ošklivé," uvádí a připouští, že takové výstavy lze v některých zemích jen těžko realizovat.

Mnozí umělci sice používali tělesné formy, například Yoko Ono, Chris Burden, Marina Abramovičová nebo skupina Fluxus, ovšem nástup tak radikálního hnutí ve Vídni nebyl ničím náhodný. Je to město zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda a filozofa Ludwiga Wittgensteina. Již počátkem 20. století překročilo tabu díky malířům Gustavu Klimtovi, Oskaru Kokoschkovi a především Egonu Schielemu, který provokoval svými výrazně erotickými kompozicemi.

Avšak vídeňští akcionisté jsou rovněž a především dětmi války v zemi, kde je nacistická minulost na rozdíl od Německa odsunuta do maloburžoazní všednosti, což může vysvětlovat tuto extrémní reakci, jak zdůrazňuje Badurová-Trisková.

Umělci se nešetřili. Při jednom představení se Brusova manželka Ana, která byla nahá svázána a vláčena po zemi, nervově zhroutila. Sám Günter Brus skoncoval se svými "akcemi" v roce 1970, po posledním vystoupení, v němž nahý pil vlastní moč a nakonec se sebepoškozoval až do krve. "Tehdy se soudilo, že další etapou má být sebevražda," konstatuje Badurová-Trisková. Hnutí akcionistů bylo rehabilitováno teprve koncem 80. let expozicemi v Kolíně nad Rýnem, Vídni, Paříži a Los Angeles. V roce 2012 se konala výstava v Praze.

Dosud činný a nyní i oslavovaný je šestasedmdesátiletý Hermann Nitsch, jehož dílu jsou dnes zasvěcena tři muzea v Rakousku a v italské Neapoli. Zvláštní výstavu má v Divadelním muzeu ve Vídni. Otto Muehl zemřel v roce 2013 ve věku sedmaosmdesáti let poté, co si odpykal sedmiletý trest za sexuální násilí na nezletilcích v komunitě, kterou sám založil. Ještě v roce 1998 byla ve Vídni zakázána jedna jeho výstava pro svůj provokativní charakter.