Režisér Moretti v Cannes uvedl snímek plný žen, je v něm i metafora pro smrt filmu

V době, kdy je festival v Cannes kritizován za nedostatečné zastoupení žen v soutěži, zde italský filmař Nanni Moretti uvedl svůj nový snímek Mia Madre o režisérce, která přestává mít kontrolu nad svým životem. Částečně autobiografický snímek je podle agentury Reuters dokonalou kombinací komedie a patosu. Moretti na něm začal pracovat, když mu při práci na předchozím filmu Máme papeže! začala umírat vlastní matka.

V filmu účinkují Margherita Buyová v roli režisérky, italská divadelní herečka Giuilia Lazzarini coby režisérčina umírající matka a Beatrice Manciniová jako režisérčina dospívající dcera. Sám Moretti si pak zahrál režisérčina bratra.

Ve snímku účinkuje také Američan John Turturro, kdysi představitel hlavní role ve snímku bratří Coenů Barton Fink. V novém filmu Turturro hraje herce, který zoufale nezvládá hlavní roli ve snímku natáčeném o stávkujících dělnících v italské továrně. Podle reakcí v Cannes Turturro vzbudil největší ohlas scénou, v níž se jeho postava chvástá, jak ji kdysi najal Stanley Kubrick – a nechal ji týdny bydlet v hotelu, aniž by ji obsadil do jediné scény.

Moretti, který na festivalu vyhrál Zlatou palmu v roce 2001 se snímkem Synův pokoj, po projekci uvedl, že film původně ani nechtěl vyprávět chronologicky. „Chtěli jsme prolnout několik rovin - tu snovou, vzpomínkovu i fantazijní,“ uvedl režisér, kterému se ale snímek ve střižně „přesto poskládal chronologicky“.

O hlavní hrdince snímku Moretti řekl, že nemá představovat jeho ženské alter ego, nýbrž jen ženu, která je zvyklá mít vše pod kontrolou. To jí ve snímku zkomplikuje několik událostí – čerstvě vyplavený byt či problémy s dcerou, která propadá z latiny, předmětu, jejž učila právě režisérčina umírající matka.

„Margherita je zcela jiný typ ženy než obyčejná pečovatelka,“ uvedl Moretti, jehož hrdinka je prý ve svých představách vždy někde jinde, než se nachází ve skutečném světě. „Proto je pro ni tak těžké svůj život dál kontrolovat,“ dodal.

Problematickou latinu, s níž ve filmu zápasí režisérčina dcera, pak režisér označil za metaforu pro umírající filmové řemeslo. Podle agentury Reuters ale právě jeho snímek dokazuje, že toto řemeslo ještě mrtvé zdaleka není.