Marie Iljašenko: Osip míří na jih

Makalu

Jsem jako šálek čaje.
Křehká bílá schránka, hořká chuť.
To je jako: nemít své ruce v rukou.
To je jako: být v moci trojhlavého boha.

Láska, říkáš. Makalu, říkám.
Pod ní jsou plantáže černého čaje.
Pod ní je základní tábor,
ve kterém bych měla být.

Ale léto letos nebylo.
A proto ani zima nepřijde.
Černé uhlí ve sklepích spí
a za bílého dne sny se mu zdají.

Havrani

Letos prý bude krutá zima.
Havrani přiletěli příliš brzo —
podél Stryje, Tisy, Dunaje.
Černé je nebe nad střední Evropou.
Co dělat? A proto spím.
A jako slepec objímá horu
Braillova písma, objímám svůj polštář.

V zatáčce snu potkávám
staré lásky i se ženami a dětmi,
dotýkají se mě hřbetem ruky.
Jsme v čase, kdy Kristus ještě chodí
po kamenité půdě Galileje.
Apoštol Pavel tu ještě není,
aby házel po svých bližních kameny.
Trajektorie pohybu: země — nebe — ty.

Z Homéra

Letenské náměstí. Léta mé Iliady:
ti lidé v pláštích, lidé na koních,
řvoucí sparťané, tiché sady —
čtení bez cest a bez návratu z nich.

Z bolesti rukou můžu věštit deště,
přílet hyperborejských vran.
S bolesti rukou můžu leda věštit —
a to nebyl můj plán.

To čekání má něco z nevyhrané bitvy.
Jasany bez studu nahlíží do oken.
Pročítám seznamy místo modlitby
a moře nepřichází a nepřichází sen.

Ontário

Babičko, zavolej a já přijedu
a koupím ti dům odsud na sever.
Já nechci nic než jezero a jeho břehy
a na březích stín, jaký maloval Vermeer.

Kolem budou chodit krásní sikhové v turbanu
s očima jak boží anděl v Zahradě s mečem.
Budem pít čaj s mlékem po ránu.
Budem chodit k jezeru navečer.

Marie Iljašenko: Osip míří na jih. V roce 2015 vydalo nakladatelství Host, 80 stran, 149 korun.