Slavný obraz noční ulice na Montmartru od francouzského impresionisty Camilla Pisarra z roku 1897 a výjev z berlínské ulice v podání německého expresionisty Ernsta Ludwiga Kirchnera z roku 1912 se poprvé ocitají vedle sebe. Děje se tak na výstavě nazvané Impressionism – Expressionism: Art at a Turning Point, kterou v pátek otevírá berlínská Alte Nationalgalerie, jak informovala agentura AP.

„Obecně převažuje tendence vnímat dějiny umění lineárně. Tedy že nejprve přišel impresionismus a na ten pak reagoval expresionismus. Ale takhle jednoduché to nebylo,“ vysvětluje Philipp Demandt, ředitel Alte Nationalgalerie. „Impresionismus jen pro expresionismus připravil půdu. Oba styly ale zároveň měly mnoho společného. Právě to se zde snažíme ukázat,“ dodal.

Dle pořadatelů je to vůbec poprvé, co jsou impresionismus a expresionismus, tedy umělecké směry, které zásadně změnily charakter západního umění mezi koncem 19. století a začátkem první světové války, vystaveny společně.

„Když nás to napadlo, začali jsme se ptát po tom, proč podobnou výstavu ještě nikdo nikdy neuspořádal,“ dodává Udo Kittelmann, ředitel Nationalgalerie, pod niž v Berlíně spadá několik muzeí včetně právě Alte Nationalgalerie.

Ve sbírkách této instituce se nachází řada děl od francouzských impresionistů a německých expresionistů, zbylé si muzeum zapůjčilo ze zahraničí, aby na nynější výstavě představilo celkem 160 děl. Rozdíl je v tom, že doposud kurátoři oba směry nespojovali – maximálně je srovnávali, když chtěli ukázat, jak odlišně impresionisté a expresionisté malovali konkrétní předmět či krajinku.

Nynější výstava připomíná, že přívržence obou uměleckých směrů obdobně fascinoval pouliční život – na jejich obrazech lze spatřit bary, restaurace i kabarety. Impresionisté a expresionisté ale stejně často chodívali malovat i do přírody.

„Rozdíl je v tom, že impresionisté malovali jen to, co viděli. Snažili se do malby nepromítat své zážitky a své vědomosti,“ tvrdí kurátorka nynější výstavy Angelika Wesenbergová. „Pro expresionisty byl takový přístup až moc povrchní. Chtěli malovat to, co cítili.“

Současnou výstavu zahajuje několik maleb, které spojuje motiv koupání – jsou to obrazy nahých mužů a žen od Paula Cézanna či Ernstem Ludwigem Kirchnerem zpodobené ženy tančící ve vlnách Baltského moře. Expozice obsahuje také slavné obrazy, například V člunu v Giverny neboli tři dámy v bílém, jak je na člunu namaloval Claude Monet, či dorůžova rozkvetlý kaštan od Pierra-Augusta Renoira.

Na expresionistickém obrazu Franze Marca z roku 1912 nazvaném Krávy, Žlutá/Červená/Zelená pak zdánlivě ve stejný okamžik tančí tři barevná zvířata. Ta měla podle kurátorů výstavy znázorňovat duši a život. Výstava končí malbou Otto Dixe z roku 1913 nazvanou Východ slunce, kde jako by černé vrány na šedém nebi už zvěstovaly příchod první světové války.

Výstava bude v Berlíně otevřená do 20. září, doprovází ji cyklus přednášek, čtení a koncertů, které oba umělecké směry představují z německého i francouzského úhlu pohledu.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist