Znárodněná galerie. DOX přibližuje centrum umění zabrané separatisty v Doněcku

Příjezd takzvaných zelených mužíků do ukrajinského Doněcku popsala při návštěvě Prahy Ljuba Michajlovová, zakladatelka tamního uměleckého centra Izoljacija. „Přijely autobusy z Ruska a najednou byla ulice plná lidí, kteří se ptali, kudy se jde na Leninovo náměstí. Tam pak začali protestovat, aby východní Ukrajina zůstala součástí Ruska. A hned u toho byla spousta ruských novinářů,“ popsala Michajlovová, která osud svého uměleckého centra přijela přiblížit do Centra současného umění DOX.

Dva dny poté, co vyhlásili Doněckou lidovou republiku, pak ti samí mužíci vtrhli i do uměleckého centra Izoljacija. „Vojáci přišli ve dvou skupinách, měli sice staré boty, ale nejnovější kalašnikovy. Předali nám papír o znárodnění, podle něhož Doněcká lidová republika potřebuje území Izoljacije využít pro své účely,“ popsala ředitelka, které prý bylo řečeno, že se v prostorách centra bude skladovat humanitární pomoc z Ruska.

Videa a instalace na komorní výstavě, která je v Doxu otevřená do 20. července, připomínají, že separatisté umělecké centrum používají dodnes. „Nejprve ho poničili místní vandalové, pak okupanti roztavili veškerou ocel a nakonec z podzemí, které mělo kdysi sloužit jako protiatomový kryt, udělali vězení,“ popsala Michajlovová. „Podle zpráv očitých svědků proměnili dvůr ve střelnici, a dle některých tam dokonce také popravují,“ dodala. Tuto část příběhu v Praze místo ní odvyprávěl umělecký performer Serhij Zacharov, jehož separatisté nadvakrát zadrželi a několik týdnů jej věznili a mučili.

Okupované umění. Výstava v DOX přibližuje, jak separatisté zabrali centrum umění v Doněcku

Dalších 6
fotografií

Videa, která jsou v DOX k vidění, byla v prostoru okupované Izoljacije natočená během posledního roku. Zachycují například vojáka s kalašnikovem, který se na kameru představí jako pan Černý a hovoří o tom, že Donbas už součástí Ruska zůstane. Komu se to nelíbí, může se odstěhovat do Washingtonu, říká muž na kameru.

V dalším videu z okupovaného centra zase šéf výboru separatistů Leonid Baranov argumentuje, že Izoljacija si nezasloužila dál fungovat, protože vystavovala zvrhlosti. „Získali tady miliony na grantech a vystavovali pornografii, která nemá nic společného s čímkoliv slovanským či ruským,“ říká Baranov a před kamerou listuje monografií ukrajinského fotografa Borise Michajlova. „Bylo to umění pro lidi začleněné do Majdanu,“ shrnuje názor separatistů v dalším videu třetí muž.

Absence galerie moderního a současného umění v Doněcku vedla Ljubu Michajlovovou k tomu, aby se roku 2010 chopila příležitosti, když někdejší uhelný důl a později továrna vlastněná jejím otcem v Doněcku zastavila provoz. Nejzachovanější část industriálního komplexu začala Michajlovová používat jako výstavní prostor a záhy přizvala architekty, aby jí pomohli proměnit areál v komplexní umělecké centrum.

„Na náš první projekt dorazilo jen 300 návštěvníků, nikdo nechápal, o co usilujeme a co vlastně děláme. Krátce před okupací už jsme ale uspořádali jednu akci pro 4500 lidí,“ popsala Michajlovová.

Její umělecké centrum, financované převážně ze soukromých zdrojů a zhruba z 10 až 15 procent granty, poskytovalo letní rezidenční pobyty umělcům či hostilo literární festival. Přichystalo ale také politickou debatu s propuštěným ruským oligarchou Michailem Chodorkovským a povzbuzovalo umělce k takzvaným site-specific projektům. Při jednom z nich umělci z Izoljacije přemalovali čtyřicet metrů vysoký tovární komín na rtěnku.

„Jako urbanista se dlouhodobě věnuji kultivaci podobných prostorů, ale nic jako Izoljaciji jsem předtím neviděl. Vypadala jako ztracený svět,“ řekl v DOX architekt Rick Rowbotham, který se prý přestavbou Izoljacije snažil kultivovat Doněck po společenské, ekonomické i ekologické stránce. „Protože v Doněcku nikdo neinvestoval, město uvízlo v mrtvém bodě. Nám se podařilo nastartovat transformaci, která zhruba po roce vybudila místní k aktivitě. Snažili jsme se dát jednotlivým budovám postupně novou funkci.“

Od té doby, co umělecké centrum okupují separatisté, se zakladatelé přesunuli do exilu v Kyjevě. „Dočasně sídlíme v bývalé loděnici, se kterou by se také dalo dělat něco podobného, ale nepatří nám. A stále jsme se nevzdali naděje, že se do Izoljacije jednou vrátíme,“ dodal Rowbotham.

Provozovatelé centra se do Doněcku ale momentálně vrátit nemohou, přestože tam mají rodiny. „Několik členů našeho týmu označili za americké agenty a vydali na ně zatykač,“ vysvětlila ředitelka centra.

Ta již osud Izoljacije koncem loňského roku představila v pařížském Palais de Tokyo. Na letošním bienále v Benátkách pak zorganizovala performanci, při níž umělci symbolicky anektovali ruský pavilon. Nynější výstava v DOX poběží do 20. července.