Galerie hl. m. Prahy otevřela výstavu Mančušky, kterého má ve sbírkách i Centre Pompidou

Retrospektivní výstavu umělci Jánu Mančuškovi, který zemřel před čtyřmi lety ještě před svými 40. narozeninami, připravila Galerie hlavního města Prahy. Umělec, jenž pocházel ze Slovenska, byl držitelem prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého a získal uznání i v zahraničí. Paradoxně doma byl možná méně známý.

Výstava chronologicky seznamuje diváky s jeho tvorbou a klade důraz na precizní reinstalaci prací intelektuálně a esteticky přelomových, které zapůjčily domácí i zahraniční sbírky.

Výstavu do Městské knihovny připravila za GHMP kurátorsky Sandra Baborovská. Hlavním kurátorem je historik umění Vít Havránek, který stejně jako autoři architektury výstavy Zbyněk Baladrán a Tomáš Svoboda byl Mančuškovým kamarádem. Jeho retrospektivu připravili s hlubokou znalostí nejen jeho díla, ale i jeho pohledu na svět a jeho uvažování o něm.

Galerie hl. m. Prahy otevřela výstavu Mančušky, kterého má ve sbírkách i Centre Pompidou

Na konci 90. let působil Mančuška spolu s Josefem Bolfem, Janem Šerých a Tomášem Vaňkem ve skupině Bezhlavý jezdec. Nejprve se věnoval malbě a kresbě, pak ho začaly více zajímat konkrétní předměty a nejbližší okolí, které konceptuálním způsobem přenášel do galerijního prostoru.

V posledních pěti letech, kdy se možná i vzhledem k těžké nemoci a vědomí možného konce jeho tvorba zintenzivnila, měly jeho práce literární formu i zaměření. Často to byly různé texty, které se vztahovaly buď přímo k místu, v němž byly předváděny, anebo zkoumaly vztah času a prostoru vyprávění k času a prostorovému zážitku diváka. Zabýval se i reflexí umění a jeho dějin i tím, jak bývá umění dnes recyklováno. Začal se také soustředěně zabývat filmovým médiem.

Kromě výtvarné práce byl Mančuška také neúnavným producentem textů a polemik. Sebrané texty a devět rozhovorů přetiskuje katalog výstavy. Mančuška se zabýval jazykem nejen literárním, ale také jazykem videa, performance i filmu. Soustředil se na to, jak vyprávět příběh v tom kterém médiu, jak říká kurátor Havránek.

Výstava začíná Mančuškovými ranými kresbami a pokračuje reliéfy, nástěnnými obrazy a instalacemi až k záznamu jeho divadelního představení. K nejvýraznějším instalacím patří Konference (z roku 2001), která byla vystavena na Manifestě 4 a dnes je ve sbírce Muzea moderního umění v New Yorku.

Představuje ji dlouhý stůl se zbytky všeho možného, co zůstalo po jakési politické, blíže neurčené konferenci. Ukazuje typický autorův rukopis v podobě různých předmětů - na pohled známých, ale vyrobených z nepatřičného materiálu, jsou vytvořené z toho, co skutečně na stole zůstává, ale navzájem si vyměnily svůj účel. Konference ve zkratce představuje Mančuškovo myšlení a jeho tvorbu.