Alavity a sunnity v Libanonu spřátelilo divadlo, urovnává spor mezi obyvateli

Mladí obyvatelé dvou znepřátelených čtvrtí libanonského města Tripolisu se setkávají na divadelním jevišti a hrají komedii inspirovanou svými vlastními životy. Pokouší se tím zažehnat dávnou rivalitu, kterou opět probudila občanská válka v sousední Sýrii.

Ve vyprodaném divadle byla v Bejrútu v úterý uvedena inscenace nazvaná Láska a válka na střechách, která vypráví o sunnitovi a o čtvrti obývané náboženskou skupinou alavitů.

Někteří z místních tomuto projektu přejí, jiní označují herce z obou stran za zrádce. To ilustruje každodenní napětí mezi sunnitskou částí města zvanou Báb al-Tebbaní a čtvrtí Džabal Mohsen, kde žijí alavité, tedy příslušníci skupiny náležící do šíitské větvě islámu.

Situace se zhoršila před čtyřmi roky, kdy se do Libanonu přes hranice se Sýrií přelil konflikt mezi vládou syrského prezidenta Bašára Asada, jenž přísluší k alavitům, a sunnitskými rebely. Toto napětí často přechází v násilí a to někdy končí ztrátou lidských životů.

Devatenáctiletý Chodor Muchajbír zprvu odmítl účinkovat v divadelní hře s obyvateli čtvrti Džabal Mohsen. Neuměl si představit, že by se přátelil s alavity žijícími v části města, již příznačně odděluje ulice zvaná Syrská.

Alavity a sunnity v Libanonu spřátelilo divadlo, urovnává spor mezi obyvateli

Další 3
fotografie

„Myslel jsem si, že jsou našimi nepřáteli, protože jsem tak byl vychovaný,“ říká Muchajbír, který ve hře ztvárnil rozhněvaného režiséra. „Když jsme se ale při zkouškách setkali, zjistil jsem, že jsme stejní. Všichni jsme mladí, oni nemají práci, stejně jako my nemáme práci a všichni čelíme stejné krizi,“ dodal.

Podle lednové zprávy OSN je zhruba 57 procent obyvatel Tripolisu společensky deprivovaných.

„Než jsme začali hrát divadlo, neměli jsme práci ani nic jiného. Jen jsme posedávali na ulici,“ vypráví třiadvacetiletý Alí Amún, jehož postava se ve hře zamiluje do sunnitky, což v místní komunitě způsobí pozdvižení.

Drama se odehrává na střechách Tripolisu a figuruje v něm hudba, karetní hry, násilí i tajné milenecké schůzky. Všechny postavy se ve hře neustále handrkují s režisérem.

Třiadvacetiletá Fátima Muchajbírová, která hraje Amúnovu lásku Aišu, popsala, jak se díky divadelní hře oba – do té doby znepřátelené – tábory udobřily.

Teď se obyvatelé z obou částí města setkávají, aby během posvátného měsíce ramadánu snědli první jídlo po skončení půstu. „Vždy jsem se divila, proč se nepřátelíme. Teď s tím konečně něco dělám,“ dodává Muchajbírová.

Divadelní inscenaci připravila libanonská lidskoprávní skupina March. Její režisér Lucien Bourjeily hru označuje za „terapeutické drama“.

Napětí mezi místními na ulicích v Tripolisu se částečně uvolnilo díky bezpečnostním opatřením z loňského roku. Alímu Amúnovi přesto někteří přátelé mají za zlé, že ve hře účinkuje. Alí se nehněvá – v jedné z místních šarvátek mu zemřel bratr. „Obě strany mají své mučedníky,“ říká.

Aby zahojil staré jizvy, nedávno si Amún nechal udělat tetování – na levé ruce teď má dva symboly klasického divadla, masky symbolizující tragédii a komedii.