Začínaj 90. léta, všechno je v pohybu a vypadá jinak a líp, takový malý šedesátý. Ústí je poničený, zaprášený, sychravý jak mraky nad Krušnýma horama.

Založíme s kamarádem kapelu, šťastně zamilovaný do The Cure, Dinosaur Jr., Pixies, Sonic Youth, Merty, Janoty, Nohavici, jména se nesourodě míchaj jako všechno v tý době. Na ulicích potkáváme fialový saka, bezdomovce začátečníky, kršnovce, jehovisty, politiky, zpívající Peruánce, americký dobrodruhy, chodící reklamy, krásný holky. Je to jak přílivová vlna, hrajeme, pijeme, sháníme kazety a pak cédéčka, doděláváme školu, jezdíme stopem, sem tam brigáda. Chceme syrovou, divokou kapelu, ve který tohle všechno bude, nemáme v sobě ani underground, ani novou vlnu, mícháme folk s nezávislým rockem. Jasno máme aspoň v tom, že o týhle přílivový vlně chceme zpívat česky. A ze všeho nejčastěji z toho lezou bolestně rozháraný milostný texty.

KNIHA

Jiří Imlauf

Zlatý časy se končí

2015, Plus, 136 stran, 269 korun

Od začátků na koleji přes klub Tukan, demonahrávky až po první dvě desky: Houpací koně a Záříjen. Vysoký nebe a nízký touhy.

A obráceně.

 

 

Houpací koně

Svlíknem si šaty
to málo, co nám zbývá hladoví holubi
na svatým Marku posedlej anděl
je zase mezi svýma slyším ho šeptat
i na tu hroznou dálku

Jakou rukou?

Kupuju kouzlo
co vždycky někam zmizí ráno se budím
v mrtvý zóně
otevřu pivo
a pustím televizi nechám je spát
houpací koně

Nechám je spát

Svlíkla sis šaty a řekla: nejsem svatá
na ulici spí houpací koně nevím už po kom
a nevím kolikátá vezmi mě k nim
a nebo dojdi pro ně

Jakou rukou?

 

Začalo to v Benátkách, zakoukal jsem se tam a pak v Úštěku na brigádě si tohle v hlavě nějak poskládal. Stál jsem na valníku a myslel na to, že to stejně nemůže dopadnout. Vůbec nevím, kde se vzali ty koně, takhle tam prostě přicválali. Nebo se přihoupali, asi jak se nad tím valníkem houpaly šlahouny chmele. Česká verze trifidů.

 

Podle obočí

Jen podle obočí poznám tvojí barvu

Jen podle obočí poznám tvojí chuť

Jen podle obočí jaká seš tam dole

Jen podle obočí jé jé jé jé jé jé

 

Už nevím, kdo mi tenhle postřeh s barvou obočí tenkrát řekl, přišlo mi to jako přelomovej objev, nestoudnej a voyeurskej. Cítil jsem, že můžu zpívat úplně o všem. Tohle byla ta pravá revoluce, hebčí než samet.

 

Božská

Všechny už vědí
jak dlouho vydržím žádná z nich neví
jak dlouho umím brečet

Zavaž mi oči
abych tě konečně viděl buď tady, buď tady anebo vypadni
a tak se užírám a ožírám

Jsi božská a hraješ komedii

 

Zkoušeli jsme ve vysokoškolským klubu na Klíši, drhli to hlava nehlava, čas svištěl kolem uší, udělat písničku trvalo chvíli, všechno i nic bylo před náma. Byl jsem nešťastně zamilovanej, topil se v napuštěným umyvadle, to byl můj hnací motor.

Související