Výtvarnice Olsonová do Prahy přivezla počítače natřené zlatou a vysvětluje, co je postinternet

Nezadržitelný vývoj internetu a dalších technologií je inspirací americké umělkyni a teoretičce umění Marise Olsonové.

V pražské galerii Kvalitář od čtvrtka vystavuje svůj projekt nazvaný Návrat objektu. Spojuje v něm fenomén virtuální reality, ovlivňující stále více oblastí lidského života, s otázkou odpadu vznikajícího pořizováním novějších a novějších přístrojů.

"Staré počítače jsou pro mě jakousi časovou kapslí, která dokumentuje naši dobu," řekla ve čtvrtek Olsonová.

Její instalace spočívá ve shromáždění několika osobních počítačů používaných v uplynulých desetiletích a natřených zlatou barvou. V galerii jsou posazeny do kruhu, archetypálního útvaru, ve kterém lidé tradičně rozjímali či přijímali důležitá rozhodnutí. To, že je pozlatila, má podle ní mnoho významů.

Olsnová chce připomenout, že často měly i silnou estetickou hodnotu, zatímco dnes se designéři snaží technologie dělat stále menší a téměř neviditelné. Zlato ale může být i symbolem fetišismu, k němuž obliba počítačových technologií u některých může vést.

V neposlední řadě autorka pozlacením vyzdvihuje fenomén odpadu, jímž vlastně vyhozené počítače jsou, který ale je obecně největším zdrojem informací o společnosti v každé době.

Výtvarnice Olsonová do Prahy přivezla počítače natřené na zlato a vysvětluje pojem postinternet

Dalších 5
fotografií

Výstava začíná v galerii Kvalitář na Senovážném náměstí a doplňuje ji kolektivní expozice mladých českých umělců nazvaná Neklid věcí a připravená – stejně jako expozice Olsonové – kurátorem Václavem Janoščíkem.

Marisa Olsonová podle něj poprvé použila termín postinternet, který charakterizuje druhou generaci umělců, kteří pracjí s fenoménem internetu.

První generace, jejíž tvorbu lze označit jako netart, pracovala s internetem a technologiemi jako materiálem či nástrojem své tvorby.

Termín postinternet, s nímž se operuje asi od roku 2008, odpovídá době rozšíření sociálních sítí, kdy internet je nedílnou součástí kultury a umělce inspirují jeho vztahy a souvislosti.

"Zdá se, že již není třeba rozlišovat, jestli byla v díle využita určitá technologie. Vždyť všechno je technologií a všichni jí k čemukoli využíváme," říká autorka.

"Naše zkušenost s internetem se vepisuje do věcí kolem nás. Zdánlivě nezachytitelná virtuální přítomnost má nesmírný estetický i environmentální vliv na naše prostředí. Měli bychom se proto soustředit také na tyto procesy. Měli bychom se vrátit k objektu," dodává Olsonová.