Po Ruské arše přichází Louvre. Režisér Sokurov natočil další film o světovém muzeu

Ruský režisér Alexandr Sokurov, který na filmovém festivalu v Benátkách roku 2011 získal hlavní cenu za svůj poslední film Faust, letos usiluje o další ocenění se snímkem Francofonia. Ten představuje procházku pařížským muzeem Louvre, jíž provádí Napoleon a Marianne, alegorický symbol Francouzské republiky.

Film, který muzeum Louvre koprodukovalo, je už druhým Sokurovovým pokusem přenést vnitřní mechanismy muzea na stříbrné plátno.

Poprvé se o to pokusil roku 2002 filmem Ruská archa, jenž se zabýval historií muzea Ermitáž v Petrohradu od dob carů až po současnost. Sokurov tento snímek natočil v jediném záběru.

I jeho nový film Francofonia teď v Benátkách získává převážně pochvalné recenze. Z ankety mezi italskými filmovými kritiky, kterou otiskl festivalový deník, vyšla Francofonia jako nejpravděpodobnější kandidát na Zlatého lva, tedy hlavní festivalovou cenu.

Sokurov natáčí o muzeích proto, že podle něj představují nejvýznamnější úložiště světové kultury. Konkrétně Louvre jej zajímal proto, že je „jako divadlo, jako Shakespare,“ uvedl režisér. „Je to nádherná kulisa pro film.“

Historii muzea, jež se otevřelo roku 1793 během Francouzské revoluce, Sokurov vypráví částečně očima Napoleona. Toho ve snímku ztvárnil herec Vincent Nemeth. Napoleon ve filmu říká, že na svá bojová tažení se vypravil i proto, aby z nich přivezl umělecká díla.

Ve snímku se Napoleon několikrát objevuje, aby také ukázal, jak ho zachytili různí malíři.

Marianne, kterou hraje Johanna Korthalsová Altesová, ale tehdy vybízí kameru, aby v prohlídce muzea pokračovala dál – a vykřikuje heslo revoluce: „Volnost, rovnost, bratrství!“

Podle Sokurova si Napoleon stejně jako další patroni Louvru uvědomoval, že světové umění je křehkým pokladem, jejž je nutné chránit pro příští generace.

Ve filmu tuto myšlenku zdůrazňuje záběr na potopenou nákladní loď, která klesla k mořskému dnu až po okraj naplněná údajnými mistrovskými uměleckými díly.

Sokurovův film se výslovně nevyjadřuje k nedávnému pustošení militantů z Islámského státu, kteří v Sýrii a v Iráku zničili umělecké památky nevyčíslitelné hodnoty. Ve filmu se přesto objevuje záběr na asyrská umělecká díla.

„Umění je jako bezbranné dítě. Potřebujeme ho, stvořili jsme ho a nikdy nám nevyroste,“ přirovnal Sokurov. „Umění má otce i matku, ale jako bezbranné dítě ho musíme neustále chránit,“ dodal.