Detektivky nejsou méněcenná literatura, řekl v Praze laureát Kafkovy ceny Mendoza

Až do Prahy, kde tento týden převezme Cenu Franze Kafky, pronásledoval španělského spisovatele Eduarda Mendozu nešťastný výrok právě o Kafkovi. Před šesti roky se po internetu začalo šířit video, v němž jako by Mendoza označoval Kafku za špatného spisovatele.

„To je ale nedorozumění,“ řekl autor na středeční debatě v pražském Cervantesově institutu. „Snažil jsem se vysvětlit, že román má svá specifická pravidla a že je v každé době vnímám jinak. Jako příklad jsem uvedl právě Kafku, nejvýznamnějšího spisovatele 20. století, který rozepsal tři romány, ale žádný nedokončil a všechny chtěl spálit,“ řekl Mendoza.

Přesto si dvaasedmdesátiletý autor v Praze posteskl, že ho výrok o Kafkovi „nejspíš přežije“.

Mendoza se během středeční debaty ke Kafkovi vyjádřil několikrát, například když rozvíjel teorii, že dílo je pouze jedním z faktorů, které přispívají k popularitě spisovatele. „Pokud autor zemře mladý, stává se i to faktorem a jeho dílo pak čteme jinak. U Kafky dalším faktorem bylo, jak byl pohledný,“ prohlásil Mendoza.

To prý vedlo k tomu, že dnes víc lidí tuší, jak Kafka vypadal, než kolik četlo jeho knihy. „Psal tak dokonalé první věty, že si leckdo přečetl jen ty první věty a necítil potřebu pokračovat až na konec. Z Kafkovy korespondence mám pocit, že kdyby žil déle a mohl na svých knihách dál pracovat, asi by je vystavěl jiným způsobem,“ dodal.

Kafku považuje za vizionáře, který „změnil naše chápání světa“.

Čeští čtenáři od Mendozy naposledy v roce 2008 četli knihu Podivuhodná cesta Pomponia Flata, jíž vydalo nakladatelství Garamond. Poprvé se ale s Mendozou seznámili již roku 1983, kdy Odeon přeložil jeho románovou prvotinu Pravda o případu Savolta.

„Tehdy knihy vznikaly jinak než dnes. Psal jsem v ruce a vše přepisoval na stroji přes kopírák,“ přiblížil Mendoza, jenž prý s rukopisem obcházel nakladatelství pět let, než kniha roku 1975 poprvé vyšla ve španělštině.

„Byl to důležitý rok. Lidé byli politicky citliví, neustále četli noviny. Měnil se společenský i literární vkus,“ prohlásil Mendoza v narážce na tehdejší pád diktatury generála Franca a přechod k demokracii.

Přestože Pravda o případu Savolta má detektivní zápletku, Mendoza ji za běžnou detektivku neoznačuje. „Je nutné si uvědomit, že detektivky psala spousta významných spisovatelů v anglosaském světě, ve Francii, už tehdy ve Švédsku, zato ve Španělsku se tento žánr dlouho nepěstoval,“ vysvětlil Mendoza.

Ten v mládí patřil k okruhu spisovatelů, kteří se detektivní žánr ve Španělsku pokusili rozvinout. „A protože mi ten typický model, kdy nastolíte nějakou záhadu a pak ji řešíte, nešel, rozhodl jsem se napsat detektivku s prvky humoru.“

Mendoza dodnes odmítá rozlišování své tvorby na vysokou a nízkou, tedy na knihy vážné a humorné. „Spousta lidí stále považuje detektivky za nižší žánr, který se píše masově a průmyslově, ale já to tak nevnímám. Detektivky ani humorné knihy nejsou o nic méně kvalitní než jiná literatura,“ řekl.

Svoji tvorbu tak prý radějí dělí na tu, která se snaží vyprávět významné příběhy z dějin, a na knihy s jednodušším příběhem. „Pro všechny španělské spisovatele je v tomto ohledu modelem Miguel de Cervantes, který psal dlouhé verše a myslel si, že je všichni budou číst. Jenže všichni dnes čtou to, co Cervantes napsal bokem a ve volné chvíli, aby si vydělal, tedy Dona Quijota,“ dodal Mendoza.

Ten cenu Franze Kafky na pražské Staroměstské radnici převezme ve čtvrtek večer. Je jejím patnáctým laureáem, v minulosti ocenění obdrželi Philip Roth, Elfriede Jelineková, Amos Oz či naposledy vloni čínský spisovatel Jen Lien-Kche.