Goncourtovu cenu získal spisovatel Énard za román o vztahu Evropy a Blízkého východu

Nejprestižnější a nejstarší francouzské literární ocenění, Goncourtovu cenu, letos získal francouzský spisovatel Mathias Énard za román Boussole (Buzola). Vyhlášení ceny se uskutečnilo v úterý v Paříži.

Román třiačtyřicetiletého autora a arabisty, který patřil k letošním favoritům, vypráví o nespavosti mladého vídeňského hudebního experta Frantze Rittera, kterého mučí vzpomínky na pobyt v Orientu. Tam se zamiloval do Francouzky a intenzivně přemýšlel nad vztahem Evropy a Blízkého východu.

Jde o Énárdův devátý vydaný román a podle kritiků byl ze čtyř děl, která se dostala do finále, „nejnáročnější“ na vstřebání. „Mám slabost pro knihy, které vyprávějí o světě, v němž žijeme,“ řekl šéf poroty Bernard Pivot francouzskému rozhlasu.

Mathias Énárd se narodil na jihozápadě Francie, během studií několik let cestoval po Blízkém východě a střídavě žil v Bejrútu a Teheránu. Od roku 2000 působí v Barceloně jako překladatel a na tamní univerzitě vyučuje arabštinu.

Énárdova první kniha nazvaná La Perfection du Tir vyšla roku 2003 a vyprávěla o odstřelovači během občanské války ve fiktivní zemi připomínající Libyi. Výrazně na sebe autor dále upozornil roku 2008 románem Zone, jenž obsahuje jednu větu čítající 500 stran. Tato kniha už se odehrává v Libyi.

V češtině Énárdovi vyšla roku 2012 v nakladatelsví Plus kniha nazvaná Vyprávěj jim o bitvách, králích a slonech. „Zachycuje krátký úsek ze života slavného umělce, který ho však pravděpodobně hluboce poznamenal. Énard Michelangela postupně vykresluje jako podivína, pyšného, namyšleného, vztahovačného muže, kterým lomcují záchvaty nervozity a vzteku, a přitom je neobyčejně citlivý, bojácný... a strašně sám,“ napsala o ní Jovanka Šotolová na serveru iLiteratura.cz.

Dalším finalistou Goncourtovy ceny letos byl francouzsko-tuniský spisovatel Hédi Kaddour s románem Les prépondérants (Klub důležitých). Ten zkoumá důsledky francouzské kolonizace v Tunisku 20. let. Nominován byl také Tobie Nathan za knihu Ce pays qui te ressemble (Země, která se ti podobá) líčící život v židovské čtvrti Káhiry.

Jedinou ženou mezi letošními finalisty byla Nathalie Azoulaiová s dílem Titus n'aimait pas Bérénice (Titus neměl rád Bereniku), které se rovněž dotýká Blízkého východu.

Goncourtova cena se uděluje od roku 1903 a nese jméno dvou spisovatelů konce 19. století, bratrů Edmonda a Julese Goncourtových.

Desetičlenná porota, která se při této příležitosti tradičně schází v pařížské honosné restauraci Drouant, v úterý také rozhodovala o udělení tradiční Renaudotovy ceny. Tuto cenu za letošní rok získala 49letá spisovatelka Delphine de Viganová za román D'après une histoire vraie (Podle skutečného příběhu).

Renaudotova cena vznikla v roce 1926 a získala jméno po lékaři Théophrastu Renaudotovi ze 17. století, který je pokládán za otce francouzské žurnalistiky. Obě ceny nejsou spojeny s vysokými odměnami, ale laureátům především Goncourtovy ceny zajišťují věhlas a dobrý prodej jejich děl.

Loni získala prestižního "Goncourta" francouzská spisovatelka Lydie Salvayreová. Oceněna byla za svůj román Pas pleurer (Neplakat).