Dirigent Jakub Hrůša ve čtvrtek na koncertu v Bayreuthu poprvé v této sezoně povede orchestr Bamberských symfoniků (Bavorské státní filharmonie). Od sezony 2016/17 se stane jeho šéfdirigentem a hudebním ředitelem.

Program navržený Hrůšou nabídne Fantastické scherzo Josefa Suka, následovat bude Houslový koncert č. 1 Dmitrije Šostakoviče se sólistkou Karen Gomyovou a po pauze Fantastická Hectora Berlioze doplněná krátkým soudobým přídavkem skladatele Erkkiho-Svena Tüüra.

"Tedy koncert by to měl být vpravdě 'fantastický' a obsahuje vše, co bude patřit k mé bamberské činnosti: méně známou vrcholně kvalitní českou hudbu (Suk), slovansky hluboký a emocionální repertoár (Šostakovič), ztvárnění nejúžasnějších děl mainstreamu klasiky (Berlioz) i nejnovější hudební tvorbu (Tüür)," uvedl Hrůša.

Čtyřiatřicetiletý dirigent považuje angažmá u Bamberských symfoniků za čest a je si vědom, že nastupuje k jednomu z nejuznávanějších hudebních těles. "Zároveň je to i lidsky pozice, kterou jsem si poté, co jsem orchestr poznal, moc přál. Zdá se mi, že cítíme hudbu podobně a existuje mezi námi jakési kulturní pouto. Orchestr je neskutečně milý a vnímám ho jako opravdový tým," sdělil.

Hrůša s orchestrem uzavřel pětiletý kontrakt s možností prodloužení. V minulosti již řídil pět koncertů Bamberských symfoniků.

Dirigent Hrůša je držitelem mnoha cen. Aktuálně se v sobotu stal prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase, zejména za interpretace Janáčkových děl. "Janáček patří od dětství k mému životu. Již jako kluk jsem nadšeně poslouchal jeho "jurodivé" skladby, a ačkoliv jsem mnoho z nich nedovedl pochopit, nesmírně mě fascinovaly,“ uvedl.

„Pamatuji si v tomto smyslu hlavně na Glagolskou mši, Tarase Bulbu, Synfoniettu a operu Její pastorkyňa. Ta je dodnes jedním z mých vůbec nejmilejších jevištních děl. Tento rok je pro mě ještě 'janáčkovštější' než mnohé doposud. V prosinci budu řídit historicky první nastudování Věci Makropulos ve Vídeňské státní opeře, na jaře Příhody lišky Bystroušky v Glyndebourne, za necelý měsíc Tarase Bulbu při svém debutu v Royal Concertgebouw Orchestra, diskutuje se janáčkovské CD," dodal Hrůša.

Mezi další jeho úspěchy z poslední doby patří například debuty s Losangeleskou filharmonií a s Vídeňskými symfoniky.

"Je to samozřejmě krásné, zejména když následují okamžitě pozvání zpět, a to často opakovaná. V tomto smyslu si nemohu ani trochu stěžovat. Devadesát procent orchestrů, u kterých hostuji, si přeje, abych přijel zpátky, a kromě toho, že to znamená velký problém pro můj diář (a tak například i pro můj rodinný život), je to pro dirigenta ten nejhezčí pocit," konstatoval dirigent, který za své úspěchy vděčí talentu i pracovitosti.

"U dirigenta ale hraje roli ještě cosi dalšího, slovy neuchopitelného. Někteří lidé mluví o charismatu, já jsem v tomto zdrženlivější a zdráhám se si to pro sebe příliš analyzovat," dodal Hrůša, který se dirigování začal věnovat během studia na všeobecném gymnáziu v rodném Brně.

V Praze studoval u Jiřího Bělohlávka, Radomila Elišky a Leoše Svárovského. V současné době je stálým hostujícím dirigentem České filharmonie a hlavním hostujícím dirigentem Tokijského metropolitního symfonického orchestru.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist