Začala bilance české literatury za rok 2015, největší debatu vzbuzují romány Zábranského a rabína Sidona

Přestože podle hlasování literárních vědců z Ústavu pro českou literaturu letos nejvýraznější tuzemský román napsala Daniela Hodrová, největší debatu vzbuzují knihy Davida Zábranského a Chaima Cigana.

Vyplynulo to z diskuse, jež v ústavu proběhla v úterý večer a na kterou koncem týdne nepřímo naváže vyhlášení ankety Lidových novin Kniha roku. Oboje se následující rok zpravidla promítá do výsledků tuzemských literárních cen včetně té nejvýznamnější, tedy Magnesie Litery.

Teze o současné české próze v ústavu přečetl literární vědec Petr Hrtánek, podle nějž letos pominul boom životopisných románů a „kdysi tolik populárního vandrování příběhu po cizích krajích“. To však čeští spisovatelé nahradili výlety do paralelních světů.

Hrtánek mezi ně počítá povídkový soubor Jiřího Kratochvila nazvaný Lůžko je rozestlané, román Miloše Urbana jménem Urbo Kune a knihu Chaima Cigana vydanou pod názvem Piano live. Ta je již druhým dílem obsáhlé tetralogie, kterou pod pseudonymem postupně publikuje vrchní zemský rabín Karol Sidon.

Nejen Hrtánek ale tvrdí, že se v Ciganově letošním románu už ztrácí a pro nadbytek dějových linek není schopen jej učíst bez soustředění. „Má zkušenost s Chaimem Ciganem je, že jsem se nikdy nedostal za dvacátou stránku,“ souhlasil literární vědec Pavel Janáček.

Další účastník debaty Jiří Zizler na Ciganovu knihu prý upozorňoval již ve dvou literárních porotách. „Zdá se mi, že je tu nedoceněná. Nedokázal bych ji srovnat třeba s Milošem Urbanem,“ jehož letošní kniha podle Zizlera působí stereotypně.

Přestože Urbanova próza Urbo Kune je pro něj čtivá, problematicky ji vnímá také Petr Hrtánek. „Je ukázkou průšvihu, jímž může snadno končit snaha o literární angažmá na aktuální téma,“ napsal Hrtánek ve své tezi a dodal, že Urbanovy postavy jen povrchně mudrují o sbližování a vzájemném ovlivňování dvou rozdílných kultur.

Výlety do paralelních světů podle dalšího literárního vědce Pavla Kořínka probíhají rovněž v britské literatuře. Kořínek konkrétně zmínil letošní prózy spisovatelů Salmana Rushdieho a Kazua Ishigury. 

„V konfrontaci s paralelními světy v české literatuře mám ale pocit, že britská próza už ustupuje od postmoderny. Žánrová schémata, hravost a zahleděnost do fabulační hry využívá jiným způsobem, třeba v nich hledá podobenství k dnešku,“ srovnal Kořínek.

Petr Hrtánek ve své tezi o české próze za rok 2015 vyzdvihuje dva romány: Točité věty spisovatelky Daniely Hodrové, které ale pro svůj sofistikovaný styl nejspíš osloví jen „úzký okruh elitních čtenářů“, jak uvedl, a novinku spisovatele Davida Zábranského nazvanou Martin Juhás čili Československo. Ta má „potenciál neustrnout v mikrosvětě akademických debat a najít si mnohem širší publikum,“ napsal Hrtánek.

V úterní debatě k tomu dodal, že Zábranského román se dotýká středoevropského prostoru, čímž by jako jedna z mála letoších novinek mohl oslovit i zahraniční čtenáře.

Podle Pavla Janáčka ale kniha vyvolává rozepře a vzbuzuje odpor kritiky. „Já na ní oceňuji demytizující, trochu sžíravý pohled na dějiny středoevropského prostoru. Román si interpretuji jako ironický, ale nemudrující pohled na české dějiny, přičemž možná vypovídá něco i o naší současnosti,“ upřesnil Hrtánek.

Výraznější debatu v Ústavu pro českou literaturu vzbudil ještě prozaický debut spisovatelky píšící pod pseudonymem Anna Bolavá nazvaný Do tmy. Kvůli tomu, jak je napsaný, jej Hrtánek spolu s letošní knihou Petry Soukupové Pod sněhem řadí mezi mainstream, tedy méně náročnou literaturu přijatelnou pro širší okruh čtenářů.

„Jsou to prózy, které vyčnívají ze širokého proudu. Nemám u nich pocit ztraceného času, ale také mi nepřináší takový požitek jako čtení Daniely Hodrové,“ uvedl Hrtánek. Podle něho však kniha Anny Bolavé například příliš okázale navádí čtenáře, aby v ní hledal hluboký podtext.

Také Pavel Janáček prohlásil, že román Anny Bolavé četl se zájmem. Pro Pavla Kořínka je to pak na prozaický debut „zajímavá, zvládnutá, nápaditá kniha“.

Ústav pro českou literaturu i letos mezi šesti literárními vědci, z nichž se pouze tři zúčastnili úterní debaty, uspořádal anketu, aby se pokusil vytipovat nejzajímavější českou prózu vydanou za posledních dvanáct měsíců.

V anketě se nejvýše umístily prózy Daniely Hodrové, Petry Soukupové, Anny Bolavé, kniha Igora Fice nazvaná Vypalování stařiny a povídky Evy Zábranové vydané pod názvem Cesty.