Nová výstava současné sakrální architektury se chce dotknout podstaty Vánoc

Na tři desítky kaplí, kostelů a drobných staveb až do 7. února představuje pražská Galerie Jaroslava Fragnera na výstavě nazvané Sakrální prostor. Představuje však nikoliv historickou architekturu, ale stavby vznikající v současnosti.

Podobně jako známé chrámy z období gotiky nebo barokní kostely dokážou i současné realizace zpomalit, ztišit a zklidnit své návštěvníky. Tvůrcům však často stačí jen minimalistické prostředky a světlo. Současná sakrální architektura není okázalá navenek, to podstatné se odehrává uvnitř.

Pod působivými realizacemi jsou podepsáni známí evropští architekti jako Mario Botta, Peter Zumthor, Fernando Menis anebo studio Marte Marte. Na snímcích zachycujících jejich stavby mohou diváci obdivovat jednoduché, přesto působivé interiéry, které využívají přírodní materiály, často dřevo, také sklo a beton a nechávají prostory dotvářet světlem prostupujícím shora či dlouhými otvory ve stěnách.

Českou republiku reprezentují – často cenami vyznamenané – objekty ateliérů Kuba & Pilař architekti či Kamil Mrva Architects. Trojice kurátorů Dan Merta, Filip Šenk a Jakub Fišer vybrala kaple a kostely postavené za poslední čtvrtstoletí po celé Evropě. A přibližuje je prostřednictvím modelů, fotografií a videoprojekcí.

"Chtěli jsme v období kolem Vánoc nabídnout protiváhu všudypřítomné komerci, která rozostřuje a bagatelizuje původní duchovní rozměr těchto svátků. Věříme, že prostřednictvím námi vybraných sakrálních objektů se návštěvníci dotknou podstaty Vánoc mnohem intenzivněji," říká ředitel Galerie Jaroslava Fragnera Dan Merta.

Připomíná své zjištění z přípravy výstavy, že stejně jako v minulých stoletích je i dnes, kdy se staví jinak a z jiných materiálů, pro řadu architektů hlavní matérií u těchto staveb světlo.

Nová výstava současné sakrální architektury se chce dotknout podstaty Vánoc

Dalších 6
fotografií

Na výstavě Sakrální prostor se potkávají hvězdy evropské architektury s autory, jejichž jména mnozí návštěvníci uslyší možná poprvé. Spojuje je až scénografická práce se světlem, obvykle přirozeným, přímým nebo nahlíženým prostřednictvím krajiny. A dopad světla na zvolený materiál a jeho kompozici tak, aby byl uživatel vybídnut k emočnímu prožitku navštíveného prostoru.

"Přítomná nedosažitelnost světla je základní zkušeností něčeho, co překračuje rozměr lidské existence. I proto většina představených kaplí v nás vyvolává záchvěv nekonečna či závrať ze síly prostoru. Skýtají moment jedinečnosti bez ohledu na to, zda architekti byli inovativní ve formě stavby nebo v užitém materiálu," vysvětluje kurátorský záměr spoluautor výstavy Filip Šenk.