Nekrolog: Dirigent Masur pozvedával orchestry, po sjednocení Německa mohl být prezidentem

Ve věku osmaosmdesáti let v sobotu zemřel německý dirigent Kurt Masur, jenž téměř tři dekády působil u lipského Gewandhausorchesteru a v 90. letech vdechl nový život Newyorské filharmonii.

Přestože svoji dráhu začal v divadelním orchestru v komunistické NDR, během posledních měsíců tohoto režimu sehrál podstatnou roli v protestech předcházejících pádu Berlínské zdi. Za to Masur obdržel německý Spolkový kříž za zásluhy, kdežto ve Francii si prací s mladým tělesem pro změnu vysloužil Řád čestné legie.

Coby náročnému a přísnému dirigentovi mu kritici často přezdívali krotitel tygrů. „Když máte orchestr plný lvů, musíte také umět být krotitelem,“ odpovídal na to Masur.

Několikrát se představil i na festivalu Pražské jaro, naposledy v roce 2009 na koncertě s Drážďanskou filharmonií a houslistkou Anne-Sophie Mutterovou. „Vaše město a festival jsou moje velká láska, po léta pro nás byly oknem do světa. Prvního Janáčka jsem slyšel v Národním divadle,“ řekl Masur před dvanácti lety, kdy také uvedl, že právě z Pražského jara si jako mladý muzikant odnášel podněty a inspiraci.

„Cítil jsem ho jako místo důležité pro setkávání východu a západu, severu a jihu,“ prohlásil o festivalu.

Masur v NDR jako první dirigent kdysi uvedl Janáčkovy Zápisky z mrtvého domu. Během sedmdesátých let zase pro Supraphon spolu s Českou filharmonií a Sukovým triem natočil Beethovenův Trojkoncert.

Dirigent měl k někdejšímu Československu vztah už v dětství. Narodil se roku 1927 ve slezském Briegu, jako hoch tedy jezdíval lyžovat do nedalekého Špindlerova Mlýna. Studoval hru na klavír, dirigování a kompozici na Lipské konzervatoři. Kvůli zranění ruky v šestnácti letech se ale s kariérou interpreta musel rozloučit. Po celý život pak dirigoval bez taktovky.

Poslední tři měsíce druhé světové války byl tehdy sedmnáctiletý Masur přinucen ke službě ve wehrmachtu, po válce na krátký čas upadl do zajetí Spojenců.

První funkci Masur dostal roku 1955, kdy se stal jedním z dirigentů Drážďanské filharmonie. Postupně vystřídal posty hudebního ředitele Komische Oper v Berlíně, v letech 1967 až 1972 byl opět v Drážďanech už jako šéfdirigent a konečně roku 1970 začal vést lipský Gewandhausorchester. U něj nakonec vydržel šestadvacet let.

Za tuto dobu vypiloval temný, zvlášť ve smyčcích výrazný zvuk tělesa, který se zejména hodil pro romantický repertoár. Právě na něj se Masur zaměřoval nejvíce. „Získal jsem s tímto orchestrem základy stylového provádění děl počínaje Beethovenem a zejména pak romantického období,“ vzpomínal dirigent v rozhovoru pro český magazín Harmonie.

Během Masurovy éry Gewandhausorchester pořídil oceňované nahrávky Beethovenových symfonií.

Kurt Masur byl dlouhé roky loajální komunistickému vedení Německé demokratické republiky. V dobách, kdy si občané východního Německa často nemohli dovolit ani trabant, po městě jezdil v mercedesu a zjevně si díky konexím a privilegiím žil nad poměry, napsal o dirigentovi deník New York Times.

Generálního tajemníka Sjednocené socialistické strany Německa Ericha Honeckera právě Masur přiměl postavit pro Gewandhausorchester nový koncertní sál, jenž se otevřel roku 1981. V sedmdesátých i osmdesátých letech mohl Masur díky svým kontaktům cestovat po světě, ať už s lipským orchestrem nebo sám jako hostující dirigent – díky tomu vystupoval u Izraelské filharmonie nebo amerického Cleveland Orchestry.

Od poloviny 70. let Masur vyučoval na lipské akademii hudby.

Masurův postoj k režimu domovské země se začal měnit krátce před rokem 1989, kdy nejprve podpořil opakovaně zatýkané pouliční muzikanty. Dne 9. října 1989 se pak v Lipsku spolu s dalšími výraznými osobnostmi města zasadil o to, aby protivládní demonstrace desítek tisíc lidí na tehdejším náměstí Karl-Marx-Platz nepřerostla v násilný střet s bezpečnostními silami. Ty byly připraveny proti protestujícím tvrdě zasáhnout.

Masur tehdy obě strany přiměl usednout k rozhovorům, které se uskutečnily právě v budově Gewandhausorchesteru. V rádiu také vyzval, aby se obě strany zdržely násilí. Incidentu – největšímu protestu v dějinách NDR – se později začalo říkat „pondělní demonstrace“ a podle historiků byl jednou z událostí, díky nimž o měsíc později padla Berlínská zeď a rok poté se sjednotilo Německo.

V lednu 1990 byl díky tomu všemu Kurt Masur navržen do funkce spolkového prezidenta, tu ale odmítl s tím, že se chce dál věnovat hudbě. „Už v Lipsku jsem se v roli intendanta naučil odpovědnosti, která pramenila z tradice mendelssohnovské, kdy byl hudební ředitel nejen dirigentem, ale někým, kdo je odpovědný za výchovu orchestru i publika, a to nejen muzikantskou,“ vysvětloval Masur.

Nynější německý prezident Joachim Gauck, který se stejně jako Masur podílel na přechodu k demokracii, v sobotu kondoloval dirigentově třetí manželce Tomoko Sakuraiové-Masurové. Vyjádřil upřímnou soustrast nad odchodem „tak excelentního hudebníka a velkého humanisty“, jak řekl.

„Spousta lidí nikdy nezapomene, jak Masur na podzim 1989 volal po zásadních změnách v NDR, po tom, aby lidé byli svobodní a aby byla demokracie,“ uvedl Gauck.

Než by se stal spolkovým prezidentem, Kurt Masur raději zamířil do New Yorku, kde byl roku 1991 jmenován hudebním ředitelem Newyorské filharmonie. Unavený orchestr, kterému v dobách předchozích šéfů Pierra Bouleze a Zubina Mehty kleslo renomé, se díky Masurově vytrvalé práci vyšvihl zpět mezi světovou špičku.

S Masurem začalo těleso pravidelněji nahrávat, vystupovat v rozhlasu, rozšířilo si diváckou základnu atraktivnějším programem a také si evropskými odborníky nechalo zlepšit akustiku ve svém problematickém domovském sále Avery Fisher Hall.

Hudební kritici v sobotu nad Masurovým úmrtím konstatovali, že až tento dirigent Newyorské filharmonii vrátil slávu, jakou orchestr míval koncem 60. let při odchodu Leonarda Bernsteina.

Nynější prezident filharmoniků také připomněl emotivně silné Masurovo vystoupení po teroristických útocích z 11. září, kdy dirigent v New Yorku uvedl Brahmsovo Německé rekviem a přiměl hudebníky, aby v okolí zničených mrakodrapů Světového obchodního centra pořádali koncerty komorní hudby.

„Co si pamatujeme nejvíc, je Masurova neochvějná víra v to, že hudba je výrazem lidství,“ uvedl v sobotu prezident Newyorských filharmoniků Matthew VanBesien.

Jako dirigent se Kurt Masur ve všech svých angažmá specializoval zejména na Johanna Sebastiana Bacha, Felixe Mendelssohna, Johannesa Brahmse a Ludwiga van Beethovena. Například u Newyorské filharmonie ale podporoval i objednávky nových děl od skladatelů Thomase Adèse nebo ruské rodačky Sofie Gubajduliny.

Po odchodu z New Yorku byl Masur v letech 2000 až 2007 šéfdirigentem London Philharmonic Orchestra. Poslední stálou funkci měl do roku 2008, kdy ve Francii vedl ambiciózní mladý Orchestre National de France. „Byla to láska na první pohled. Dával mi denně pocit mládí a velkou svěžest,“ říkal.