Ve věku sedmaosmdesáti let v pondělí zemřel francouzský básník, spisovatel, esejista a kritik umění Alain Jouffroy. Byl nepřehlédnutelnou postavou pařížských intelektuálních kruhů a roku 2007 obdržel Goncourtovu cenu za poezii.
Jouffroy patřil k největším francouzským básníkům druhé poloviny 20. století. Jeho poezie byla blízká surrealismu, neutuchající revoltě, snaze vrátit slovu jeho sílu, umění nekompromisnosti a skutečné svobodě.
Měl velkou zásluhu na tom, že se ve Francii otevřely dveře umělcům a básníkům takzvané beat generation. Jako jeden z prvních také Jouffroy v Paříži uváděl americké malíře pop artu včetně Andyho Warhola či Roberta Rauschenbergra.
Založil a vedl několik významných časopisů věnovaných modernímu umění, které svou „revolucí pohledu“ po léta ovlivňovaly francouzskou výtvarnou scénu. Napsal na sto dvacet knih, z nichž mnohé patřily ve své době k těm nejinspirativnějším.
Česky vyšly překlady některých Jouffroyových básní v druhé polovině 60. let minulého století v časopise Světová literatura. Poté se autor za kritiku okupace v roce 1968 v tehdejším Československu stal nežádoucím autorem.
Ukázka z Jouffroyovy tvorby
Hořím
Hoříš
Plamen se zachytil našich kořenů
Historie sbalila své tábořící vojsko
Naše hlava je poblázní
Radost šílená radost vzbouří svět
Radost bez tíže
Radost bez terorismu
Radost nohou rozevřených blesku
Radost pruhovaná záblesky vzteku
Radost bez hranic
Vytasená radost
Skandální radost lásky
Skládám tvé kosti hluboko do země
Až na hřbitovech bude slyšet náš smích