Chceme jen svobodně tvořit. DOX vystavuje pětici Kubánců, někteří ostrov opustili poprvé

Kubánský výtvarník El Sexto před několika měsíci pobouřil tamní totalitní vládu, když na dvě prasata napsal jména bývalého a současného kubánského prezidenta Fidela a Raúla Castrových. Hned poté byl zatčen a bez soudního procesu strávil deset měsíců ve vězení.

Ne všichni kubánští umělci se však snaží za každou cenu provokovat. Někteří chtějí jen svobodně tvořit, jak dokazuje i pětice výtvarníků, kteří od pátku vystavují v pražském Centru současného umění DOX.

Výstava se jmenuje Cuba En Vivo, tedy Kuba naživo, což naznačuje také to, že sem umělci svá díla přivezli osobně. Celkem se v DOX představují tři fotografové, spisovatel a malíř.

„Je to velký úspěch, že bylo všem dovoleno vycestovat z Kuby. Pro některé z nich je to úplně poprvé, kdy se podívají mimo ostrov,“ říká fotografka a kurátorka výstavy Iveta Kopicová. Zdůrazňuje, že každý z pětice autorů se zaměřuje na odlišná témata.

Například fotograf Arien Chang Castan je jedním z mála kubánských dokumentaristů. Nejčastěji zaznamenává každodenní život místních obyvatel, dále baletní prostředí či kulturisty.

„Dokument je na Kubě hrozně slabý žánr, tvůrci si tam dlouho vystačili jen s Che Guevarou a Fidelem Castrem. Tvorba Castana je však jiná, působí laskavě a zároveň je v ní obsažená tichá kritika,“ popisuje kurátorka.

Chceme jen svobodně tvořit. DOX vystavuje pětici kubánských umělců, někteří ostrov opustili poprvé

Dalších 11
fotografií

Dalšími dvěma vystavujícími fotografy jsou Rodney Batista Herrera, zaměřující se na téma smrti, a Ricardo Miguel Hernández, který svými díly zkoumá sociopolitické souvislosti a mimo fotografie vytváří také audiovizuální práce.

Naopak jediný vystavující malíř Maczel Lang Santiesteban využívá ke tvorbě obrazů loga a ochranné známky kubánských produktů, které skládá do nových útvarů. „Z jeho děl vychází silná tíha z materiálna,“ popisuje kurátorka Kopicová tvorbu, pomocí které autor ukazuje jinou tvář Kuby – plnou reklamy i konzumního stylu života.

Kubánský stát na místní umění do značné míry přispívá, například podporou celé řady výtvarných dílen, čímž mnoha výtvarníkům zajišťuje stálý plat. Přesto zde existuje i řada nezávislých umělců a studií, kteří mají možnost si vydělat víc, pokud se jim podaří oslovit turisty či zahraniční média.

„Vláda se na jednu stranu snaží ukázat, že je svobodomyslná, proto umělce podporuje. To však trvá jen do doby, než překročí určitou režimem zakázanou hranici,“ vysvětluje Kopicová.

Zároveň však dodává, že žádný z vystavovaných umělců v pražském DOX není zarytým bojovníkem proti režimu. „Jsou to jen mladí kluci, kteří se snaží prožívat tu svobodu, kterou mají,“ říká.

Jedinou výjimkou z pětice umělců je básník a spisovatel Francis Sanchez, který se svou tvorbou přímo vyjadřuje proti totalitnímu režimu. V Praze představuje především typografické obrazy, například fotografie doplněné slovy či vizuální básně. Ve své tvorbě naráží na aktuální problémy celé řady kubánských obyvatel.

S totalitním režimem na Kubě sice nesouhlasí žádný z vystavujících umělců, utíkat odsud však nechtějí. Naopak: Kuba je jejich domovem a na svou národnost jsou velmi hrdí. A všechny problémy, které zde musí řešit, vnímají jako inspiraci pro svou tvorbu.