Joy Division, to je pořád síla. Bude to dlouhý večer, slibuje basista Hook

Připomenout staré dobré Joy Divison přijíždí do Prahy baskytarista Peter Hook, jenž tuto anglickou kapelu před čtyřiceti lety spoluzakládal. S jinými spoluhráči v pátek 29. ledna v Lucerna Music Baru zahrají obě desky, které Joy Division vydali. „Bude to dlouhý večer a pro někoho možná trochu otravný, ale já se na to fakt těším.“

Mluvíme spolu v den, kdy zemřel David Bowie. Znali jste se?

Davida jsem bohužel nikdy osobně nepotkal. Ale byl to zcela jistě jeden z mých největších hrdinů a hodně mě ovlivnil, ať už šlo o hudbu nebo styl. Vzpomínám si docela živě, jak jsem jeho desky poslouchal úplně poprvé.

K jeho poslednímu albu Blackstar jsem se shodou náhod dostal den před jeho smrtí. Říkal jsem si, jak je to skvělá nahrávka, a pak jsem se dozvěděl, že Bowie pár hodin poté zemřel. Je to smutné, ale doufám, že teď už je pohromadě s Ianem Curtisem (zpěvákem Joy Divison, který zemřel v roce 1980) a že si spolu dobře pokecají. Ian byl také jeho velký fanoušek.

V Praze teď budete s kapelou The Light hrát podruhé. Máte nachystaný stejný setlist, tedy staré skladby Joy Divison, nebo přidáte i písničky ze svých jiných projektů?

Minule, před čtyřmi lety, jsme hráli celé album Unknown Pleasures a bylo to super. Tentokrát odehrajeme obě desky Joy Division, kromě Unknown Pleasures i Closer, a přidáme nějaké skladby z B stran. Navíc budeme sami sobě předkapelou, koncert otevřeme výběrem skladeb z dob New Order. Bude to dlouhý večer a pro někoho možná trochu otravný, ale já se na to fakt těším.

Co nové písničky? Píšete nějaké?

Pořád nějaké píšu, ale rozhodl jsem se, že je nevydám jako Peter Hook & The Light. Spolu s mým producentem Philem Murphym máme kapelu Man Ray, takže si je nechám spíš pro tenhle projekt.

Je jasné, že řada lidí se těší, až uslyší písničky z dob Joy Division i New Order, i když je nebudou zpívat Ian Curtis a Bernard Sumner. Kterou hrajete nejradši vy?

I já se na ně těším! Když slyším, jak kapela hraje písničky jako Decades nebo The Eternal, běhá mi mráz po zádech. Ty skladby jsou tak silné! Myslím, že byla chyba je jako New Order nehrát. Ostatní členové skupiny tehdy nechtěli do repertoáru Joy Division sahat. Jsem šťastný, že časy se mění a že je teď se svou kapelou můžu hrát. A reakce fanoušků? Po celém světě jsou fantastické.

Na co při hraní starých písniček od Joy Divison myslíte?

To záleží, různé písničky přinášejí různé vzpomínky. Při těch punkovějších mám pocit, jako by měl začít nějaký hodně divoký večírek, to mě baví. Decades a The Eternal jsou zase více emocionální a vždycky si u nich říkám, jak je dobré, že hudba dokáže člověka donutit vybavit si zcela konkrétní momenty nebo tváře.

Používáte na koncertech nějaké speciální efekty, abyste se přiblížili původnímu zvuku Joy Division?

Máme poměrně dost nástrojů a dalšího vybavení, které jsme používali s Joy Division v 70. letech, čili v tomto směru můžeme všechny ujistit, že všechno je autentické a originálnímu zvuku se přiblížíme, jak to jen bude možné. Joy Divison naživo zněli vždy hodně jinak než Joy Division ve studiu, najít tu správnou rovnováhu pro nás tedy byla docela výzva. Ale myslím, že jsme to zvládli.

V kapele The Light s vámi na baskytaru hraje i váš syn Jack Bates. Jaké to je, mít v punkové kapele potomka?

Jack hraje stejně jako já na basu, což je pro živé hraní velká posila. Když hrajeme dohromady, je to hodně dynamické. A jestli se ptáte na potenciální problémy v komunikaci, tak ne, nikdy jsme spolu konflikt neměli. Jack je hodně pracovitý a pomáhá, kde může, stará se například o domlouvání koncertů a také o naše sociální sítě. A rovněž hrál na turné se Smashing Pumpkins. Jsem na něj fakt pyšný.