Co je krásné pro mě, může pro jiného být morbidní, říká šedesátiletý František Skála

Výtvarník František Skála, umělec mnoha disciplín a nezaměnitelného projevu, právě nakladateli odevzdal soubor ilustrací ke knížce pohádek Karla Šiktance. Vytvořil je náročnou technikou kolorované suché jehly.

Poslední týdny Skála věnoval přípravě sochařských objektů pro zahradu Anežského kláštera. Věnuje se hudbě, sekerou opracovává plasty a na zahradě své chalupy zpracovává kmeny letitých stromů, které zachraňuje před zánikem.

Společným znakem všech činností Františka Skály, který v neděli oslaví 60. narozeniny, je hledání krásy. "Hledání krásy je základní stavební kámen mé práce. Já se zabývám jen krásou. Ta je samozřejmě relativní, někdo má jiné pojetí krásy, to, co je krásné pro mě, může pro jiného být morbidní," říká Skála.

Nejvíc ho prý v tomto směru oslovují artefakty dokládající život starých kultur, jak je z jeho tvorby také patrné. Dnes se na ně nahlíží jako na umění, vznikaly však s praktickým účelem.

"Možná byl důležitý kánon, podle kterého se vytvářely, a umělce zbytečně nerozptylovala bezbřehá svoboda," říká trochu žertem, trochu vážně s odkazem na současné umění, které ne vždy je podle něj všem srozumitelné.

Co je krásné pro mě, může pro jiného být morbidní, říká šedesátiletý František Skála

"Nejsem ochoten vkládat tolik energie do toho, abych se vcítil do pohnutek autora, když on je nebyl schopen formulovat a podat srozumitelně na první pohled," komentuje Skála dnešní výstavy, v nichž umělecké dílo doprovází obsáhlý vysvětlující text kurátora.

"Bez textu už skoro nic neexistuje. Moje ambice je absolutně bez textu a čím méně pro mě exponáty vykazují rozpoznatelné znaky umění, tím je to pro mě hodnotnější. Věci, kde nevím, co to je, a nevypadá to jako umění a přitom jsem okouzlen – to je vrchol toho, co bych sám chtěl," říká.

František Skála vystudoval řezbářství na střední uměleckoprůmyslové škole a televizní a filmovou grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Věnuje se ilustraci, grafice, vytváří sochařské objekty a instalace.

Skála je autorem interiérů i nedávno otevřené rajské zahrady, objektu, který doplňuje centrum ekologického vzdělávání v moravském Sluňákově. Cihlový objekt ve tvaru lodi v sobě spojuje klášterní bylinnou zahradu a venkovský dvorek se zvířaty.

Práce na ní je možná příkladem přístupu Františka Skály k tvorbě, kdy od sebe neodděluje jednotlivé tvůrčí disciplíny, ale je svébytným takzvaným gesamkunstwerkem.

"Já bych se nejradši věnoval všemu. Jakmile se člověk do něčeho ponoří, mohl by to dělat dlouho. Když jsem pohlcen nějakou problematikou, tak se to snažím vyčerpat," říká Skála, který se ale rád vrací ke klasickým disciplínám.

"Stále se chystám, že začnu pořádně malovat, loni jsem po dvaceti letech dělal grafiky, to mě hrozně bavilo. Celé léto jsem na venkově pokračoval na obrovském kmeni. Na záchraně stromního giganta, kterého ničí houba, pracuji už deset let. Snad se mi to podaří dotáhnout do konce. Je to taková věc nepraktická. Ale pořád mě to k tomu nějak nutí," popisuje svou lásku ke dřevu.

S "nepraktickou" tvorbou venkovních objektů ze dřeva souvisí i projekt pro zahradu Anežského kláštera. Národní galerie ji opravuje a chce otevřít veřejnosti i jako sochařský park.

František Skála sem navrhl dva objekty pro děti - tím prvním je pojízdný sluneční vozík, do kterého si děti mohou vlézt.

"Slouží k výuce tradičních estetických hodnot, protože je vytvořen z laminátu, který rozkládá barevné spektrum právě tím impresionistickým způsobem, a zároveň děti v průhledech uvidí detaily okolní historické architektury," popisuje svůj nápad.

U keře v zákoutí zahrady chce pak Skála vytvořit jakousi kůlnu, která by evokovala tajemství někdejších městských dvorků, kde si děti hrávaly a prožívaly dobrodružství už od dob nedaleko operujících Rychlých šípů.

"Vždy kladu důraz na autenticitu v kontrastu k unifikovaným dětským hřištím z plastu. Atmosféru starých kůlen, starých prken, toho bych rád dosáhl, té patiny. Nakonec doufám, že se to ode mě očekává," uzavírá Skála s náznakem jistoty, že mu jeho tvorba vedle uznání druhých přináší i stálé potěšení.