Recenze: Do obrazů malíře Pitína na výstavě prosákl film noir z poválečné Vídně

Malíř Daniel Pitín, který do soboty vystavuje v pražské galerii Hunt Kastner, rád čerpá inspiraci z konkrétních, často mezních dějinných momentů. V minulosti vytvořil obrazy, jež diváky konfrontovaly s procesem s Miladou Horákovou nebo takzvaným čihošťským zázrakem.

Pitín, narozený roku 1977, se nebojí sugestivní, ponuré atmosféry, která k těmto temným obdobím české historie patří. Podobně laděné byly i jeho práce volně motivované slavnými filmy, kupříkladu od Alfreda Hitchcocka.

Pitínova dynamická malba vtahuje do děje, skoro jako by se jedno okénko celuloidové pásky zastavilo před divákem a ten pak nedokázal správně zaostřit.

A divákovu představivost Pitín záměrně zkouší, když kontury na obrazech nechává ledabyle rozostřené. Nevidíme nikomu do tváře, chybí mimika a emoce ve tváři. O to víc díla nutí k soustředění.

Do obrazů malíře Pitína na výstavě prosákl film noir z poválečné Vídně

Další 3
fotografie

K filmu odkazuje i Pitínova nynější výstava v galerii Hunt Kastner nazvaná Barokní kancelář. Tentokrát malíř podrobil analýze snímek Třetí muž, který dle novely Grahama Greena v padesátých letech natočil Carol Reed. Tento dobový a dnes slavný „film noir“, zasazený do poválečné Vídně, čerpá z tehdejší atmosféry rozvratu a všudypřítomné paranoie.

Zjevný výtvarný expresionismus, kterým je snímek prosycen, prosákl i do Pitínových obrazů. Na stěnách galerie visí jen několik pláten. Geometrické zátiší, syrový akt i kombinace zátiší a aktu.

Zaujme zde především dvojice výjevů, snad z kanceláře, plná neutěšené atmosféry nekonečné rutinní práce. Pitín scénu plní geometrickými tvary připomínajícími výjevy konstruktivistů ze začátku 20. století.

Jako leitmotiv v textu, který výstavu doprovází, malíř a jeho kurátor Jen Kratochvíl použili dramatický motiv z filmu, kdy hlavní hrdina – v době začínající studené války – zoufale prchá vídeňským podzemím. Ačkoliv tuto konkrétní scénu obrazy explicitně nevyjadřují, zůstává z ní trefně zachycený duch doby.

Na výstavu v druhé místnosti navazuje film samotného Pitína. Krátký snímek nazvaný Cloud Cartography působí víc jako surrealistická hříčka. Středobodem se stává trochu podivný, podomácku vyrobený tkalcovský stav, kolem kterého se krátký imaginativní příběh obtáčí jako nitka.

Daniel Pitín je pečlivým analytikem, který pro svůj rozbor volí jak realitu, tak fikci. Vždy je však přesný.