V kauze obrazu Toyen, který byl ukraden roku 1992, žalobce navrhuje podmíněné tresty a peněžitý postih

Podmíněné tresty při dolní hranici a peněžitý postih navrhl žalobce při pondělní závěrečné řeči v kauze kradeného obrazu Severní krajina malířky Toyen.

Benešovský soud, který se případem zabývá už šestým rokem, vynese nový rozsudek příští pondělí. Jediný z trojice obžalovaných, který v pondělí k soudu dorazil, obchodník s uměním Patrik Šimon, odmítl vinu a prohlásil, že celý proces nemá logiku.

V případu bylo dokončeno dokazování a zazněly závěrečné řeči. Předtím ale muselo být jednání přerušeno kvůli zdravotní indispozici žalobkyně, která v soudní síni zkolabovala a odvezla ji záchranná služba. Závěrečnou řeč za ni přečetl kolega. Státní zástupkyni poskytla první pomoc soudkyně Ivana Doubková.

Benešovský soud v minulosti posledního držitele obrazu Severní krajina Josefa Běhunčíka i dva prostředníky Pavla Filipa a Patrika Šimona zprostil viny s tím, že Běhunčík koupil plátno v dobré víře a nevěděl, že je kradené.

Nejvyšší soud ale případ předloni vrátil k novému projednání. Běhunčík a oba prostředníci čelí obžalobě z pokusu o legalizaci výnosů z trestné činnosti. Původním majitelům podle žalobkyně nabízeli nejdříve dva a poté 1,8 milionu korun, když nebudou zpochybňovat vlastnictví díla.

Obžaloba má za prokázané, že Běhunčík od počátku pochyboval o původu díla. Starožitník, od nějž plátno koupil, neměl podle státního zástupce dobrou pověst.

Běhunčíkův advokát to odmítl. "Jakou má ten či onen galerista pověst, je věc názoru," namítl. Stejně jako ostatní obhájci poukázal na to, že byla sepsána kupní smlouva a vyhotoven znalecký posudek.

Obraz surrealistické umělkyně v roce 1992 ukradli zloději rodině Mlady Filípkové. Běhunčík ho v roce 1996 koupil údajně za 3,5 milionu korun a o 10  let později se dílo rozhodl prodat. Oslovil kvůli tomu svého známého, akademického sochaře Filipa, který do věci zaangažoval Šimona.

Oba začali vyjednávat s rodinou Filípkové, které nabízeli peníze za to, že nechá olejomalbu vymazat z registru kradených děl. Podle žalobkyně nabízeli rodině kolem dvou milionů korun, přestože věděli, že cena obrazu je mnohem vyšší.

Státní zástupkyně v minulosti vyčíslila hodnotu obrazu minimálně na pět milionů a prodejní cenu na osm až deset milionů korun.

Šimon při závěrečné řeči uvedl, že kdyby chtěl zastírat původ obrazu, musel by ho minimálně přemalovat. Kdyby mu prý Filípková řekla, že na vlastnictví trvá, ve věci by se neangažoval. "Dodnes na svém jednání nevidím nic špatného, natož protiprávního," zdůraznil.

Šimonův obhájce podotkl, že soud se ze všech stran zabývá Běhunčíkovým vztahem k dílu, ale už se neřeší vlastnictví Filípkové, která podle něj nabyla obrazu jen na základě ústní dohody se svou matkou. Filípkovou advokátovy výroky o její rodině pobouřily, což dávala najevo po skončení jednání.