Výtvarník Karlík dvacet let shromažďoval snímky rukou básníků, s výstavou vycházejí i knižně

V pražském Ateliéru Josefa Sudka v úterý odpoledne začne výstava nazvaná Ruce básníků. Výtvarník a redaktor časopisu Revolver Revue Viktor Karlík během téměř dvaceti let shromažďoval fotografie rukou českých básníků a z portrétů sestavil knihu.

Ta nyní paralelně s výstavou vychází v novém vydání a nové grafické úpravě. Výstava potrvá do 8. dubna.

Mezi 31 básníky, jejichž snímky rukou vznikly v letech 1993 až 2015, jsou Egon Bondy, Ivan Diviš, Jiřina Hauková, Bohumila Grögerová, Josef Hiršal, Jiří Kolář, Andrej Stankovič, Ivan M. Jirous či Josef Topol, z mladších Petr Borkovec, Miloš Doležal, Petr Hruška, Jáchym Topol nebo Petr Placák.

"Ve vývoji české lyriky 20. století rozhodně netvoří žádný homogenní poetický proud, ale snad mají společné původní postavení mimo pomyslné literární centrum své doby," píše v doslovu knihy Michael Špirit.

Někteří autoři byli posléze vyznamenáni uznávanými literárními cenami, jiným se taková ocenění vyhýbají. "Možná by si mnozí neměli navzájem vůbec co říci, ale rozhodně neodmítli přítomnost ve společnosti, kterou dal dohromady právě Karlík, a akceptovali zadání, jež není prosto komiky: natáhnout prsty a položit ruce na stůl,“ dodal Špirit.

Ten připomíná, že Karlíkova výtvarná i redaktorská práce je vedena především zájmem jeho samého – zajímá ho periferie, městská i umělecká, výtvarná, hudební i literární.

Výtvarník Karlík dvacet let shromažďoval snímky rukou básníků, s výstavou vycházejí i knižně

Další 4
fotografie

Na fotografiích, jež pořídil Robert Portel, nedefilují tváře spisovatelů, nýbrž jejich horní končetiny. Nedrží v prstech pero ani nejsou připraveny nad klávesnicí, ale s napřaženými předloktími a prsty většinou roztaženými do šířky jsou shora nasnímány na jedné fotografii s dlaněmi, na druhé s hřbety obrácenými vzhůru.

Místo jejich básnického textu vnímá divák souměrnost i deformace rukou, které psaly básně. Z fotografií vystupuje napětí nebo klid čišící z usilovně napínaných či přirozeně napjatých prstů, jež byly bezprostředním spojením mezi myšlenkou, inspirací, psacím náčiním a papírem, píše se v doslovu knihy.