V češtině poprvé vychází deník polské židovské dívky z Lodže, tamním ghettem prošlo 200 tisíc lidí

Deník Rivky Lipszycové, který si polská židovská dívka psala v okupovaném lodžském ghettu, bude v úterý večer představen v Maiselově synagoze v Praze. Zápisy z let 1943 a 1944 poprvé vyšly v USA v roce 2014, v češtině je nyní vydalo nakladatelství Práh.

Lipszycová si deník psala v době, kdy už v ghettu žila tři roky a ztratila oba rodiče. Deník pak po osvobození osvětimského vyhlazovacího tábora nalezla lékařka Rudé armády, v jejíž pozůstalosti byl roku 1992 objeven.

Knihu v úterý v Praze představí její český nakladatel Martin Vopěnka a literární historička Kateřina Dejmalová. Večerem provede Pavel Štingl, ředitel Památníku šoa a autor několika filmů o holokaustu.

Lodžské ghetto, jež fungovalo přes čtyři roky a ve kterém panovaly kruté podmínky, bylo založeno v dubnu 1940. Na území Polska šlo o první ghetto zcela izolované od zbytku města. Po varšavském ghettu bylo největší a jediné, které vydrželo téměř do konce německé okupace, zlikvidováno bylo v srpnu 1944.

Nejprve v něm byli zavření židovští obyvatelé Lodže, kterých bylo asi 140 tisíc. Postupně nacisté přiváželi další, ghettem celkem prošlo asi 200 tisíc lidí. K životu měli pouhé čtyři čtvereční kilometry.

V roce 1941 sem nacisté vyslali také pět transportů z okupovaných Čech a Moravy. V Lodži skončila například většina dětí z Lidic, které rasový úřad nevybral k poněmčení, či dvě sestry Franze Kafky. Z 5000 českých Židů se konce války dožilo jen 276.

O hrůzných podmínkách života i smrti v lodžském ghettu napsal obsáhlý a úspěšný román švédský spisovatel Steve Sem-Sandberg. Založil ho na podrobném studiu dokumentů a v beletrizované formě ukázal tamní přelidnění, hlad, nemoci, strach, smrt a trýznění lidí nejen ze strany nacistů, ale i židovské správy.

V jejím čele stál kontroverzní Mordechaj Chaim Rumkowski, sionistický aktivista, jehož někteří hodnotí jako kolaboranta, jiní zase vyzdvihují jeho schopnost zajistit ekonomickou výdělečnost ghetta, a tím i jeho zachování až do roku 1944.

Po zániku ghetta byl jako jeden z posledních i s rodinou transportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zemřel.