Nekrolog: Zemřela první žena světové architektury Zaha Hadid. Její stavby připomínají rozevláté sochy

Světová architektura ve čtvrtek přišla o svou první dámu. Ve věku pětašedesáti let zemřela britská architektka iráckého původu Zaha Hadid. V nemocnici v americkém Miami, kde se léčila s nemocnými průduškami, podlehla srdečnímu infarktu.

Celým jménem Dame Zaha Mohammad Hadid byla mnohými kolegy považována za symbol ženské emancipace v architektuře. Jako první žena získala roku 2004 Pritzkerovu cenu – nejprestižnější ocenění, jaké se může žijícímu architektovi dostat.

„Je známá jako autorka, která soustavně posouvá hranice architektury a urbanismu. Její experimenty s prostorem dělají stávající městský prostor silnějším a lepším,“ popsala tehdy její práci odborná porota.

Kromě toho ji dvakrát ocenil Královský institut britských architektů (RIBA) Stirlingovou cenou za nejlepší stavbu roku.

Letos v únoru jí stejná organizace udělila i Zlatou medaili za přínos mezinárodní architektuře. Také tu získala jako vůbec první žena.

Rodačka z iráckého Bagdádu přitom původně mířila za úplně jinou kariérou. Po střední škole začala studovat matematiku na Americké univerzitě v iráckém hlavním městě. Ještě před dokončením školy se ale rozhodla odejít na Vysokou školu Architektonické asociace v Londýně, kde se potkala se svým největším učitelem, slavným Holanďanem Remem Koolhaasem. Ten ji nejdříve vedl ve studijním ateliéru a později ji přibral do rotterdamského studia OMA.

Hadid u Koolhaase pracovala tři roky, než se v roce 1980 vrátila do Londýna a založila si vlastní architektonickou kancelář. Od té doby trvalo ještě dlouhých třináct let, než mladá architektka dokončila první zakázku – požární stanici ve výrobním areálu nábytkářské firmy Vitra v německém Weilu nad Rýnem.

Pouhých deset let na to už byla Zaha Hadid známá mezi architekty z celého světa jako designérka budov, které připomínají spíše futuristické vizualizace budoucnosti než skutečně realizované stavby. Pro své rozvlněné fasády se často inspirovala přírodními úkazy, jako je proudění kapaliny, lom světla a struktura minerálů.

Z prvotních experimentů irácké Britky pak vznikly desítky ikonických staveb, jež by dost dobře mohly sloužit jako moderní sochy.

Mezi takové patří Centrum Heydara Aliyeva v Baku, obří kancelářská budova Galaxy SOHO v Pekingu nebo Rosenthalovo centrum současného umění v americkém Cincinnati – podle kritiky New York Times z roku 2003 vůbec nejlepší budova, která v USA vyrostla od dob studené války.

Na druhou stranu mezi mnoha architekty Zaha Hadid vždy budila kontroverze. Své domy často stavěla na drahých a složitých konstrukcí. Kritici jí za to vyčítali, že více než praktické využití jejích projektů ji zajímá, aby přitahovaly pozornost.

Ostatně kvůli přílišné extravaganci a vysokým nákladům odmítla japonská vláda financovat jeden z jejích posledních projektů – olympijský stadion v Tokiu. Hadid se svým návrhem sice před čtyřmi lety vyhrála architektonickou soutěž, japonská vláda ale po čase rozhodla o opakování. Napodruhé pak uspěl domácí autor Kengo Kuma.

Kontroverzní stopu zanechala Zaha Hadid i v České republice. V roce 2007 zasedla v odborné porotě, která později vybrala Kaplického „Chobotnici“ za vítěze architektonické soutěže na projekt nové národní knihovny. O výsledcích soutěže se ještě donedávna vedly soudní spory.

Asi nejznámější žena-architektka působila po celém světě. Vyučovala na řadě prestižních škol a věnovala se i designu, interiérům, nábytku či scénografii. V roce 1999 například vytvořila scénu pro světové turné skupiny Pet Shop Boys, navrhla hybridní automobil Z-Car, kuchyni Z-Island jako vystřiženou ze světa sci-fi, světla, plastiky, šperky či boty z plastu.

„Design kabelky, nábytku nebo příboru je určitou výzvou, baví mě to dělat. Chci svým dílem zasáhnout každého, ne pouze intelektuální a kulturní elitu. Jsem si jistá, že bychom měli lidem přinášet trochu vzrušení do jejich životů, něco nečekaného,“ uvedla v jednom rozhovoru.