David Gans: Ratolest Davidova

Pravil Josef Jeḳutiʾel, řečený Ḳofman Písař,
syn pána mého otce Jaʿaḳova Judy levity, blahé paměti, hroznu heny,¹
jeho Skála nechť ho chrání:
Při spatření této knihy,
jež hovoří slovy utěšenými,
jejímž jazykem je pero pisatele,
knihy, jež věci krásné zvěstuje,
vypravujíc děje, příhody a skutky rozličné
i noviny, jež jsme dosud neslyšeli,
nezdržel jsem se, abych nevypověděl
a nevychválil užitek, jenž z této knihy plyne,
a nezapěl píseň na počest Davida,²
jenž sepsal knihu Ratolest Davidova.³

Četl jsem tuto rozkošnou knihu, nazvanou Ratolest Davidova, kteréžto jméno se pro ni tak skvěle hodí, jak skvělá je ona pro ně, abych se poučil a zprostředkoval poučení jiným. Četl jsem ji od začátku až do konce jednou a podruhé a potřetí, a byla pro mne ovocem, nektarem a sladkým medem.

I viděl jsem v ní mnoho prospěšného, neboť každý v ní najde, co hledá, aniž by musel procházet knihy dávných spisovatelů, kteří píší dlouze a obšírně. S tímto naším autorem je vědění a moudrost, neopominul nic velikého ani malého, vyložil to podle posloupnosti a časového sledu generací, a to tak, že mnoho věcí pověděl málo slovy.

A já věrně dosvědčuji, že tato kniha obsahuje předmluvu Rambama k Seder zeraʿim, všech jejích deset kapitol,⁴ Rabadovu Sefer ha-ḳabala,⁵ Sefer juḥasin⁶ a Šalšelet ha-ḳabala⁷ a ještě jiné spisy kromě toho, co sám autor doplnil a vysvětlil, to vše ve znamenité stručnosti, v málu co do počtu a v mnohém co do hodnoty. Ale nač déle hovořit? Již jistý filosof řekl: „Co je dobře známo [jakožto pravdivé], nepotřebuje důkazů.“⁸

A když jsem já, významem červ a ne člověk, viděl u autora, jeho Skála nechť ho chrání, tuto knihu spolu s dalšími jeho spisy, řekl jsem: Můj drahý bratře, k čemu je jen tobě vůně nardu? Proč odpíráš dobro těm, kterým náleží?

Hleď, svěř mi jednu z knih, jež jsi napsal, a já ji vydám mnohým ku prospěchu. A když jsem takto mluvil den co den, nedokázal již oslyšet mé prosby a odmítat mě a vložil mi do rukou tuto knihu a já ji dal bez meškání tisknout. Nuže, poněvadž já jsem ten, kdo nabádal, povzbuzoval, naléhal a přesvědčoval o jejím vydání, ty, čtenáři, až budeš nadšeně chválit autora a blahořečit mu za libost, kterou ti způsobil, poděkuj též mně.

A jestliže Bůh bude stát při mně, neustanu a neoddychnu si, dokud nevydám i ostatní knihy tohoto spisovatele, jako Magen David (Davidův štít) a Migdal David (Davidova věž), jež pojednávají o aritmetice a geometrii čili měřictví i o jiných nových věcech.

Rychle tedy pospěšte a kupujte tuto líbeznou knihu, [již sepsal]
autor Ratolesti,⁹ to jest sám David, a dobře pochodíte. I potěší se
prodávající a zaraduje se kupující a vyplní se na nás proroctví
Jeremjáše, jenž řekl v kapitole 33: V onen čas způsobím, aby
Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý atd., dojde
Judsko spásy, Jeruzalém bude přebývat
v bezpečí atd.¹⁰ Amen,
tak staň se Jeho
vůle.

[2a] Úvod 
Báseň, jež je celá složena v kvantitativním metru¹¹

Jsi můj nejdražší a má vznešenost,
má pýcha a má velikost,
pro mou hlavu uctivost,
má perla, mé zlato,

Hle, má sláva, můj drahý,
má záře a mé světlo,
můj vyvolený, můj zasvěcený
a mého srdce desetitisíc,

On je pro mne veselostí,
vzácným lékem pro mou duši,
věncem pro mou hlavu
a touhou srdce mého,

Šlachy a kosti mé, má krev,
koruna pro můj drahokam,
má pevnost a opora,
můj princ a učitel

A vínek mé chvály,
mé tělo i můj duch,
můj pán a bratr můj
vzácný, jako otec můj.

ON je můj milovaný pán, drahý a milý bratr, můj vínek a koruna, můj déšť první i poslední, vždy dbalý cti a konající spravedlnost, přední v umění i ve znalosti věd, moudrý muž, na nějž jsem hrdý, představený obce, vážený a ctěný pan Jehošuaʿ, zvaný Seligman Gans, nechť ho chrání jeho Skála. Můj milovaný bratře, od mládí jsem nesmírně toužil znát děje a události všech dob, a proto jsem se já, mladý a nejnepatrnější svého rodu¹² jako jeden kámen ve džbánu, který nadělá hluk,¹³ osmělil a vydal jsem se zaklepat na dveře mudrců a hledat a studovat v knihách a dílech učenců, abych tobě k poctě sepsal tuto historickou knihu o dějích, které se staly od stvoření světa, o prvních pokoleních, praotcích, soudcích, prorocích a králích, jejichž příběhy nacházíme ve čtyřiadvaceti svatých knihách, totiž v které době a v kterém roce žili a k jakým událostem došlo za jejich dnů.

Použil jsem rovněž knihy našich předchůdců, Seder ʿolam raba a zuṭa, dále z Rambama jeho předmluvu k Seder zeraʿim, Rabadovu Sefer ha-ḳabala, Sefer kritut a Halichot ʿolam, a nakonec, ovšem významem nikoliv poslední, knihu nejctihodnější, která je pro mne stále vínkem a korunou krásy, Sefer juḥasin.

Z těchto knih jsem vybral události z doby zničení prvního Chrámu, podle rabiho Joseho a jeho následovníků, a dobu stavby druhého Chrámu, jakož i zázraků Purim a Chanuka. Rovněž podle Josiponu jsem vypsal panování všech králů z rodu Hasmonejců a vládu dynastie Herodovy, dále dobu zničení druhého Chrámu, dále generace učenců Mišny, pak generace amoraitů a savoraitů, gaʾonů a rabínů, kteří přišli po nich.

Z knihy Ibn Jaḥji, nazvané Šalšelet ha-ḳabala, jsem vybral něco k posledním pokolením a doplnil jsem proslulé a světem uznávané učence, kteří se blíží našim časům, spolu s těmi, kdo jsou našimi současníky, aby další generace měla možnost je poznat. Neboť bez spisovatelova pera nelze podržet v paměti věci minulé ani budoucí,¹⁴ jak praví Kazatel, syn Davidův.

Ty, vzdělaný čtenáři, si možná pomyslíš: Jaký užitek plyne z prvního dílu této knihy? [2b] Vždyť většina věcí se nachází ve starších knihách, hlavně v té nejvýznamnější a nejvzácnější, v Sefer juḥasin, a dění posledních generací doplnil již autor výše vzpomenuté Šalšelet ha-ḳabala, takže téměř nikdo není vynechán.

Nuže, já říkám, že na tu námitku je mnoho odpovědí. Za prvé, žádný z mých předchůdců nevypsal a nezachoval sled roků trvání světa od jeho stvoření až po svou vlastní dobu, jako jsem to učinil já v této knize. Dokonce i autoři Sefer juḥasin a Šalšelet ha-ḳabala téměř úplně vypustili léta soudců a králů a pojednali o nich jen velice málo.

Za druhé, přidal jsem pořadí a léta panování králů z období druhého Chrámu z dynastie Hasmonejců a stejně tak z dynastie Herodovy, každého podle jeho místa a roku. Za třetí, doplnil jsem pořadí gaʾonů, které jsem převzal z responza Rava Šeriry Gaʾona, jenž je co do znalosti jejich posloupnosti a časového zařazení důvěryhodnější než ostatní autoři, jak objasním dále k roku 235 pátého tisíciletí. A vyčlenil jsem tyto osobnosti z éry dokumentů, neboť je mnoho těch, kdo nerozumějí počítání této éry, poněvadž v něm nebyli cvičeni, a zařadil jsem každého z nich na příslušné místo podle chronologie, kterou užíváme dnes.

Kromě těchto věcí mi dřívější autoři nechali pole, na němž mohu vyniknout, a tak jsem, chvála Bohu, dosáhl úspěchu tím, co jsem shromáždil z knih a spisovatelů a velmi maličko přidal z vlastního skromného uvážení. A tomu se není co divit, neboť již naši rabíni blahé paměti řekli v 1. kapitole traktátu Ḥulin¹⁵ a ve 2. kapitole traktátu Demaj Jeruzalémského talmudu,¹⁶ že i když nepovstal žádný spravedlivý od Mojžíše po Chizkijáše atd., zanechali mu jeho předkové místo, na němž se mohl vyznamenat; a tak i mně předkové ponechali místo k vyniknutí.

O tom ostatně již máme přirovnání k obrovi, který zvedá trpaslíka
a nese jej na rameni, takže trpaslík vidí dále než 
sám obr; jenže na to podobenství je třeba odpovědět, že já, pokud 
jde o stupeň vědění, jsem se nikdy nevezl na ramenou 
velikého autora Sefer juḥasin, neboť i kdybych kráčel 
desetimílovými kroky, rozumem bych 
mu nedosáhl ani po kotníky. Vždyť 
kdo jsem já a co je můj život,¹⁷ 
kterýmiž slovy 
mluvil 
David.

Dále poznáš, že mým záměrem v prvním dílu nebylo prodlévat u věcí, které vylíčili staří autoři, naopak jsem je zkrátil, neboť dřívější spisovatelé psali dlouze a mnoha příjemnými slovy, o jejichž libosti a hodnotě nelze pochybovat, a nepotřebují opravy.

Poněvadž je však známo, že většina lidí naší generace by se chtěla naučit celou Tóru vestoje na jedné noze,¹⁸ ale nedosáhnou svého cíle, protože se unaví podrobným studiem knih starších autorů, rozhodl jsem se splnit jejich přání touto zkrácenou formou, přes určité nebezpečí, že pro stručnost se mnohé podrobnosti opomenou. Proto věz, že tato kniha má sloužit jako pouhý chronologický a věcný přehled, sestavený podle knih dřívějších spisovatelů, a neuvádí se v ní víc než celkový souhrn událostí příslušné doby. A ten, kdo se bude chtít dovědět podrobnosti, nechť utiší svou žízeň knihami vzpomenutých starších autorů; oni jsou štíty hrdinů, zavěšenými na terasách¹⁹ jako věž Davidova.

ROVNĚŽ jsem pokládal za nutné převzít z kronik, totiž z nežidovských historických knih, dobu všech čtyř říší, [3a] to jest Babylónu, Persie, Řecka a Říma, a všech králů, kteří v nich vládli, od Nimroda, syna Kúšova, jenž byl prvním králem Babylónu, až po dobu našeho pána císaře Rudolfa, nechť je povýšen jeho majestát, a zapsat mnoho událostí, které se staly v jejich dnech. Abych však oddělil svaté od všedního, věnuji jim v této knize zvláštní díl, takže věci Boha živého nebudou smíšeny se záležitostmi suché trávy. A užitek z oněch vyprávění i své ospravedlnění za to, že jsem je převzal, uvedu ve druhém dílu této knihy s pomocí mé Skály, štítu Davidova.

¹ Pís1,14.
² Ž 122,1; doslova: Davidova Píseň stupňů.
³ Ṣemaḥ David, podle Jr 23,5 a 33,15 a Za 3,8.
⁴ Maimonides, Komentář k Mišně, Předmluva k Seder zeraʿim.
⁵ Přesněji Raʾbad – Avraham ibn Daud. Dále odkazujeme na edici a překlad Gershona D. Cohena.
⁶ Avraham Zacuto, Sefer juḥasin. Dále odkazujeme na krakovskou edici (1580–81).
⁷ Gedalja ibn Jaḥja, Šalšelet ha-ḳabala. Dále odkazujeme na benátské vydání (1587).
⁸ Maimonides, Milot ha-higajon, začátek kap. 8.
⁹ Gans: iš ṣemaḥ, tedy „muž výhonku“, tj. mesiáš. Jde o hříčku s názvem knihy a jménem autora.
¹⁰ Jr 33,15–16.
¹¹ Metrum jated u-tenuʿa, přejaté z arabských vzorů, je založeno na střídání dlouhých a krátkých slabik. Zde začáteční písmena strof tvoří akrostich jména Jehošuaʿ (J-H-Š-ʿA).
¹² Sd 6,15.
¹³ bBM 85b.
¹⁴ Kaz 1,11.
¹⁵ bḤul 7a.
¹⁶ jDem 22:3, halacha 1.
¹⁷ 1 S 18,18.
¹⁸ bŠab 31a.
¹⁹ Podle Pís 4,4.