Historický hřbitov v Austrálii, kde odpočívá Napoleonův harfista či prominentní osobnosti země z koloniálních dob, se stal dějištěm umělecké instalace.

Jak popisuje agentura AFP, právě zde začal dvacátý ročník bienále umění v Sydney – největšího festivalu současného vizuálního umění v Austrálii.

Švédský umělec Bo Christian Larsson předtím Sydney nikdy nenavštívil, a tak neznal ani městský hřbitov nazvaný Camperdown Cemetery. Ten lemují stromy a do jeho okolí místní chodívají na procházky.

Nyní sem Larsson umístil instalaci nazvanou Fade Away, Fade Away, Fade Away, v jejímž rámci jednotlivé náhrobky přikrývá bílou látkou. Ta má zakrýt známky po společenské hierarchii, která určovala život okolo roku 1848, kdy byl hřbitov založen.

„Rád bych každý náhrobek zbavil historie. Co jsem vypozoroval, o hrobech zde platí, že čím víc peněz jste měli, tím lepší jste dostali náhrobek, tím lepší místo, tím větší hrob,“ vypočítává Larsson.

Jeho projekt má všechny zesnulé na hřbitově zrovnoprávnit, jak říká. „Mění se to, že teď od pohledu nevíte, jak důležitý člověk na místě odpočívá.“

Bílou pokrývku přímo na míru jednotlivým náhrobkům šije skupina místních švadlen, látku pak na náhrobky instalují místní umělci ze Sydney. Podle agentury AFP při tom dávají pozor, aby nikterak neurychlili postupný rozpad rozbitých či už poškozených náhrobků.

Larsson švadleny nechává pracovat v přistaveném přepravním kontejneru. Tím prý poukazuje na globalizaci a na často neviditelnou práci žen v oděvnictví, která v různých částech světa probíhá v mizerných podmínkách.

Švédský umělec, jehož temná díla zahrnují malby, sochy i performance a reflektují autorův zájem o symboly, rituály a společenský úzus, svůj projekt nazval podle uvadání. „I v životě všichni postupně zvadneme. I když nás pohřbí, pod zemí postupně uvadáme. I kamenné náhrobky uvadají,“ vysvětluje.

Hřbitov Camperdown Cemetery se přestal používat v roce 1942. Pohřbeni tu jsou například průzkumník Sir Thomas Mitchell nebo harfeník Nicolas-Charles Bochsa, který kdysi hrával pro Napoleona a později kvůli nařčení z podvodu musel opustit Francii.

Památník má na hřbitově rovněž Bathsheba Ghost, tedy někdejší trestankyně, která se pak jako jedna z prvních australských žen s podobnou minulostí vypracovala až na pozici vrchní sestry sydneyské nemocnice.

Na hřbitově je pochovaná též Eliza Donnithorneová, které roku 1856 nepřišel ženich na svatbu. Někteří Australané dodnes věří, že právě Donnithorneová inspirovala postavu slečny Havishamové v románu Charlese Dickense Nadějné vyhlídky.

Uměleckou instalaci na hřbitově nyní pomáhá vytvářet i sydneyská umělkyně Katy Plummerová. Říká, že tato zkušenost ji přiměla zamyslet se nad těmi, kdo jsou zde pochováni.

„Například tu odpočívá rodina, v níž zemřela devětadvacetiletá žena a tři týdny nato zesnulo její malé dítě,“ upozorňuje Plummerová na drobný nápis na jednom z náhrobků. Vzápětí poukazuje na jiné náhrobky, kde už je jméno zesnulého po desítkách let nečitelné.

Hřbitov leží u anglikánského kostela svatého Štěpána ve čtvrti Sydney nazvané Newtown. Když se tu teď švédský umělec Bo Christian Larsson prochází v noci, konstatuje, že to tu „přece jenom je trochu strašidelné“, jak říká.

„Když zapadá slunce, bílá látka na náhrobích začíná svítit. To se mi náramně líbí – jak se vznáší ve větru, trochu to vypadá, jako by tu žili duchové,“ dodává.

Bienále umění v Sydney poběží do června.