David Černý: Kdybych sovětský tank přemaloval dnes, dostal bych pět let natvrdo a národ by tleskal

Sto párů nohou Emila Zátopka pro olympijské Rio, obrovský mozek pro švýcarské lyceum, sochařské ztvárnění svobody pro polský Gdaňsk nebo rozměrnou plastiku do Kataru momentálně připravuje sochař David Černý.

Jde jen o zlomek jeho práce – další díla Černý chystá pro tuzemsko a celou dobu funguje ve své továrně na Smíchově, z níž vybudoval kulturní centrum Meetfactory.

Přestože od jeho založení již uplynulo osm let, Davida Černého zná mnoho lidí stále jako muže, jenž přemaloval sovětský tank na růžovo.

Stalo se tak před pětadvaceti lety, kdy v brzkém nedělním ránu 28. dubna 1991 dvacítka Černého přátel přetřela pomník z vojenské zeleně na růžovo. Tank byl na vysokém podstavci vztyčen po válce jako dík za podíl Sovětů na osvobození Československa. Stal se ale součástí komunistické propagandy a lidé si ho později spojovali i se srpnovou okupací vojsky Varšavské smlouvy.

"Vylezl jsem tehdy, rok po konci bolševika, z divadla, koukal jsem na to a byl jsem hrozně naštvanej – co to tam má pořád co dělat?" připomíná dnes Černý tehdejší impulz k akci.

"Ovšem konec bolševika byl tehdy domnělý, tehdy jsme si opravdu mysleli, že skončil, a jak je vidět, neskončil," dodává.

Z odstupu 25 let je podle něj nejzajímavější, že počátek 90. let byl jedinou chvílí, kdy šlo podobnou akci uskutečnit.

"Když se na to dívám prizmatem současného dění, tak bych pravděpodobně dnes skončil úplně stejně, jako bych to udělal v roce 1988. Skončil bych ve vězení, dostal bych pět let natvrdo a celej národ by tomu všemu ještě tleskal," shrnuje své rozčarování z nynějšího stavu české společnosti.

"To je nejděsivější – uvědomění si toho, jak jsme se dostali zpátky kvůli... koncentraci zla z Hradu," rozčiluje se výtvarník.

Natírání tanku bylo bleskovou akcí. "Měl jsem falešný povolení k výtvarné akci na veřejnosti, takže když policajti přijeli, jen nám řekli, ať po sobě uklidíme, a odjeli," směje se Černý.

Přesto následovaly domovní prohlídky, zabavení auta se stopami barvy, zabavení špinavých bot ve škole a sdělení obvinění z výtržnictví. "Dostal jsem úplně stejný paragraf jako rok předtím na demošce za bolševika," říká umělec.

Protože ale po rychlém přemalování na zeleno čtrnáct dní nato tank s vědomím imunity přetřeli na růžovo tehdejší poslanci za Občanské fórum, obvinění Černého bylo staženo.

Tank byl z podstavce odstraněn už v červnu 1991. O deset let později dostal Černý nápad umístit tank či jeho torzo zpět na místo na nějakou dobu jako memento. "Tehdy se tady Rusové zase začínali roztahovat," říká.

Úřad Prahy 5 akci nejprve povolil, ale po stížnosti z ruské ambasády a předvolání tehdejšího premiéra Miloše Zemana své rozhodnutí revokoval. "Tak jsme to tam ilegálně šoupli na výročí srpna 1968 a vydrželo to tam docela dlouho." Dnes je růžový tank i jeho část sbírkovým předmětem Vojenského technického muzea a vystaven v Lešanech.

David Černý od té doby vytvořil desítky soch i objektů především do veřejného prostoru, mnohé z potřeby vyjadřovat se k tomu, co se děje kolem něj, další jako zakázky pro různé objednavatele.

Popularitu mu přinesla Entropa, dílo vytvořené u příležitosti českého předsednictví EU v roce 2009 pro Brusel a spojené s mystifikací, za niž se čeští politici zahraničním kolegům omlouvali.

Politický podtext má mnoho Černého děl, jiná jsou zase výrazně hravá, jako třeba cvičící autobus vystavený při olympijských hrách v Londýně před čtyřmi lety. "Teď do Ria dělám takovou drobnost – oni hodně jedou v grafitti, tak jsem připravil stokrát Zátopkovy nohy," ukazuje vizualizaci nového projektu, množství nohou jakoby v běhu trčících ze zdí domů v olympijském městě.

V Gdaňsku se možná bude realizovat Černého socha vyjadřující svobodu, v lyceu ve Sv. Mořici je právě instalována plastika Thinker, v létě bude odhalena velká plastika v Butovicích v Praze. Muzeum umění v Olomouci od Černého dostane pohyblivou sochu – zloděje, který prchá po fasádě po římse a nemůže uniknout.