Zemřel kreslíř a ilustrátor Adolf Born. S Macourkem jsme byli jako bibličtí bratři, říkal

Ve věku pětaosmdesáti let v Praze v neděli ráno zemřel známý výtvarník Adolf Born. Agentuře ČTK to řekla jeho dcera Erika Bornová.

„Kouzelník duchovního jasu“ Born, jak jej popsal historik umění František Dvořák, byl spolutvůrcem legendární dvojice Mach a Šebestová, ilustrátorem více než 250 knih a autorem grafických listů.

Vypracoval si nezaměnitelný výtvarný projev vycházející z humorného a groteskního pojetí světa. Jeho ilustrace byly tak výrazné, že se mohly vydávat samostatně bez literárního textu.

Born se celý život věnoval tvorbě pro děti, z dětských knih ilustroval například Pipi Dlouhou punčochu. „Dětský svět je bohatší než svět dospělých. Děti jsou vnímavější a ochotnější akceptovat i něco velmi absurdního,“ řekl před lety v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Svými ilustracemi ale doprovodil též Erbenovu Kytici, Čapkovu Válku s mloky a Ze života hmyzu, Gogolovy Mrtvé duše, Salingerův román Kdo chytá v žitě nebo Defoeova Robinsona Crusoea.

Když ilustroval Pohádky bratří Grimmů, záměrně je udělal měkčí, než napovídal originál, „jen na jednom místě jsem tam nechal koulet useknutou hlavu“, jak uvedl.

Nakreslil také Kiplingovy Knihy džunglí. „Na těch jsem dělal nejdéle ze všech, celý rok. V každé z knih ilustrátor najde dobrodružné scény, do kterých se dá prolnout i něco grotesky a humoru. Třeba když v Knize džunglí vlci bojují se zabijáckými červenými psy,“ vyprávěl Born a dále popisoval, jak některé pasáže Knih džunglí četl až dvacetkrát.

Bornovy ilustrace se s postupem let měnily, sám výtvarník v jednom bodě například hovořil o používání zářivějších barev, když si oblíbil pastel.

Bornovy ilustrace byly známé i ve Francii, kde se proslavil především ilustracemi La Fontainových bajek. Ty byly ve Francii jednou z neprodávanějších knih roku 2000, přes původní obavu francouzského nakladatelsví Gründ se všech 40 tisíc výtisků kompletně prodalo během několika týdnů.

Born tehdy vydání knihy podpořil výstavou v Českém centru v Paříži.

„La Fontainovy Bajky jsem cítil jako svět, do kterého patřím celým svým životem,“ říkal výtvarník.

Francouzi v pozdějších letech poznali též Bornovy ilustrace Tří mušketýrů či legendy o Golemovi.

Ve světě filmu se Adolf Born proslavil zejména příběhy Macha a Šebestové, seriálem Žofka a spol. či animovaným filmem Robinson Crusoe, námořník z Yorku. Se scenáristou Milošem Macourkem vytvořil přes šedesát snímků, po jeho smrti už ale další filmy nedělal.

„Miloš třeba řekl: Tohle místo by bylo hluché. Přepracuj ho. A já jsem mu beze slova odporu vyhověl. Byli jsme jako bibličtí bratři. I na obálkách knih jsme psaní jako rovnocenní autoři,“ vyprávěl Born.

Dříve bylo možné Bornovu tvorbu takřka denně spatřit na stránkách novin a časopisů. Kreslený humor publikoval třeba v Lidových novinách, Mladém světě, Květech nebo ve Sluníčku a Mateřídoušce. Vystavoval po celém světě, v roce 1974 byl v Montrealu vyhlášen karikaturistou roku.

Mezinárodní úspěchy v šedesátých a sedmdesátých letech mu mimo jiné otevřely hranice, a mohl se tak věnovat další své velké vášni – cestování. Zážitky z cest pak shrnul v kresbách do knížky Born na cestách.

„V oblasti dětských knížek autocenzura nikdy neplatila. Bouře tam nedoléhala s takovou intenzitou. Proto se v tom, v uvozovkách, tichém místě soustředili i malíři a literáti, kteří měli potíže s náměty,“ říkal Born o práci za minulého režimu.

Po revoluci jeho tvorbu připomnělo několik velkých výstav, retrospektivní přehlídku měl například roku 2005 na Pražském hradě – jmenovala se Od La Fontaina k Livingstonovi.

Za druhou náplň svého života Born považoval cestování. Zbožňoval Řecko, kde měl dokonce „svoji vesnici“ na konci Peloponésu a pravidelně ji po roce 1989 navštěvoval. Ještě raději pak hovořil o Turecku.

„Turci jsou nejslovanštější národ, mentalitou jsou nám nejbližší. Jak smyslem pro humor, tak smyslem pro nepořádek, který je nám, Čechům, rovněž vlastní,“ říkal.

Z dojmů z cest Born často čerpal náměty pro svou práci. Inspirovaly ho i historické a literární postavy, mytologie, divadlo, ale třeba i vzpomínky na staré pražské poutě a časy někdejšího Rakouska-Uherska.

"Doba Františka Josefa měla morálku! Staří lidé se těšili vážnosti, smlouvy se stvrzovaly podáním ruky," říkal Born, jenž rozdrobení Rakouska-Uherska neuznával, „neboť to byla ideální říše“.

Přesto o sobě jako o „nostalgickém monarchistovi“ hovořil spíš s nadsázkou. „Vím, že u nás nelze znovu monarchii vybudovat. Můj sen o monarchii, to je nostalgická vzpomínka na dobu, která přinášela maximum pro lidi. Jsem monarchista ve svých vzpomínkách.“

Syn železničáře z česko-rakouského pomezí a vídeňské Češky Born se pokládal za Středoevropana a netajil se kritikou svých spoluobčanů. "Češi potřebují vychovávat a vychovávat. Je to netolerantní národ, naivně nacionalistický a veskrze neslušný,“ říkal.

Milovník vína, psů a lyžování Adolf Born se narodil 12. června 1930 v Českých Velenicích. „Rodiče byli lidé bez jakéhokoliv vztahu k výtvarnému umění. Přesto byli natolik tolerantní, že když jsem přišel pro ně s naprosto absurdním nápadem, že bych chtěl být výtvarným umělcem, jak se tak říká, neprotestovali,“ říkal.

Studoval v ateliéru Antonína Pelce na Vysoké škole umělecko-průmyslové, poté na Akademii výtvarných umění. V roce 1962 se oženil s Emilií Kašákovou. Dva roky poté se jim narodila dcera Erika, dnes sama uznávaná malířka a sochařka.

Born byl držitelem četných ocenění, mimo jiné české medaile Za zásluhy I. stupně a francouzského titulu rytíř Řádu umění a literatury. Jeho jméno nese jeden z asteroidů, objevený astronomy v Ondřejově.

Loni například Born získal ocenění filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně. Letos mu udělila svou cenu pražská pobočka Společnosti pro vědy a umění. Výtvarně se podílel i na šestém pokračování úspěšné filmové série o "básnících", které mělo premiéru letos v dubnu pod názvem Jak básníci čekají na zázrak.