Pavel Švanda: Mudrc bělmem

V JULIÁNOVĚ

Starobylé hodiny s římskými číslicemi

na dně výkladu na nároží

u pobřeží bez vody.

Číslice netepou v nebožím

neověku.

Tak ty hodiny už nedýchají?

Řím tedy pozbyl své alibi?

Vakuum teď vybuchne?

Co je doma, to se odčítá.

Vesměs vliv městské spalovny.

Vidíš, jak jsme na tom

skrznaskrz.

TENKRÁT V ÚNORU

Tenkrát

rty a jazyky přesolené mrazem.

Hluk nedočkavých profilů

bez běloby a slitování.

Ženy sem tam v šátcích. Zimníky

a klobouky,

těžké jak zhoubná vášeň

ke spravedlnosti.

Pseudověčno

fádně proužkovaných kravat

a nikde žádný rub k úvaze.

Tenkrát

i noční šepot popouzel.

Apoštol kázal

leda dětským smíchem.

Tak stůjte státu! Je pozor

pozornosti!

A vztyk žlučníků!

SOUHLASÍŠ

Přes leskle hadí Vltavu

ve snu

a po nábřeží s Mikulášem Medkem.

Že nelze žít ani dobře a snad ani jinak,

leda trpělivě nachýleně,

snad ani tak nevadí,

pokud jsem si vědom.

Souhlasíš bděle,

že vždycky trošku jsi, co ani nemíníš,

že provždycky jsi i někým,

kým jsi v životě být nechtěl?

Ovšem, to souhlasí.

Jsem-li si vědom, že nevím,

ani sen nevadí.

Proč ale zrovna s Mikulášem M.

a po mostě?

To taky nevím.

V tom snu si však nepřekážím.

Snad to ani nevadí.

NÁMOŘNÍK A OLIHEŇ

Večeřel jsem s olihní. Byla smažená a prchavé chuti.

Miloval jsem oliheň. Měla fádní trup, studené oči a příliš velký nos. Neuměla slušně číst, natož jíst. Ale její objetí bylo pevné.

Znal jsem nepokojnou oliheň, která vystoupila z Temže poblíž Tate Gallery, kde poskytla tiskovou konferenci, a posléze kandidovala na post ředitele ČT Brno.

Jistá oliheň by se nechala pokřtít pod podmínkou, že bude zrušen celibát, papež, Desatero, bohoslužby a kostely budou zaplaveny mořskou vodou.

Viděl jsem oliheň páchnoucí jako maják dějin a obával jsem se o budoucnost všech suchozemců.

PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN

Kovový chórus v povětří,

stříbřenky mřenky na nebi.

Plíseň v krytu, pach brambor

a drolené omítky.

V noci klopotný chvat

pogumovaných lovců

po schodišti vzhůru.

Zrovna odvedle si tuhle jednoho odvedli.

Potom se čekalo na úsvit.

Dědičná náladovost. Zírat

do bulvy budoucna

jak na ozdobný kyrys.

Marnivá palčivost slunka.

Statistická lhostejnost omrzlin.

Nejraději cizí cihlou do cizího skla.

Prsty i objetí

v zajetí obětí.

Pavel Švanda: Mudrc bělmem. V roce 2016 vydalo nakladatelství Atlantis, 67 stran, 143 korun.

© Pavel Švanda, 2016