Příští týden se do kin vrátí restaurované sci-fi Ikarie XB 1, v 60. letech ho vidělo 550 tisíc lidí

Dříve než snímky Vetřelec, Solaris či 2001: Vesmírná odysea filmová plátna dobylo české sci-fi režiséra Jindřicha Poláka nazvané Ikarie XB 1.

Premiéru mělo v roce 1963 a v kinech ho tehdy zhlédlo 550 tisíc diváků. Digitálně zrestaurovaná kopie snímku byla letos uvedena v sekci Classics na filmovém festivalu v Cannes.

Distribuční premiéra nejlepší české sci-fi, jejíž scénografie ovlivnila Kubrickovu Vesmírnou odyseu, proběhne 16. června paralelně v brněnské Scale a pražském Světozoru. Díky moderní technologii se obě kina v reálném čase propojí.

Snímek byl digitálně restaurován v rámci projektu podpořeného grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska a spolufinancovaného ministerstvem kultury.

"Ve sbírkách Národního filmového archivu jsou vedle originálního negativu a duplikačního pozitivu uloženy tři distribuční kopie z doby prvního uvedení. Zdrojem pro digitalizaci obrazu byl originální kamerový negativ, zvuk byl digitalizován z negativu zvuku. Jde o širokoúhlý film, i proto byl film skenován a digitálně restaurován v nejvyšším rozlišení 4K," řekla restaurátorka Národního filmového archivu Tereza Frodlová.

Spokojen s uvedením v Cannes byl ředitel archivu Michal Bregant. "Restaurované filmy se objevují na velkých festivalech řadu let, ale Ikarie v Cannes je pro nás velkým úspěchem. Ocenili tam, že filmy restaurujeme tak, že neztrácejí svůj dobový charakter a půvab," podotkl.

Hynek Bočan byl při natáčení pomocným režisérem. "Restaurovanou verzi jsem viděl a jsem s ní spokojen. Škoda, že se toho nedožil Jindřich Polák ani kameraman Jan Kališ," uvedl.

Architekt Jiří Hlupý byl tehdy na Barrandově třetím rokem a jeho role byla v trikové části filmu. "Ikarie dokazuje, jak lze s primitivní trikovou technikou vytvořit účinný obraz," poznamenal.

Jindřich Polák svůj snímek natočil podle scénáře, na kterém spolupracoval s Pavlem Juráčkem. Architektem byl Jan Zázvorka, elektronickou hudbu složil Zdeněk Liška. Mezi herci se objevili Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík a Jiří Vršťala.

Příběh byl zasazen do roku 2163, kdy kosmická loď Ikarie XB 1 putovala k Alfě Centauri za průzkumem mimozemských forem života. Její posádka je daleko od sluneční soustavy vystavena neznámým hrozbám, ale veze si s sebou i řadu svých všedních lidských starostí a radostí.

Kulisy kosmické lodi byly využity při natáčení souběžně vznikajícího filmu Klaun Ferdinand a raketa.

Autoři se při psaní scénáře inspirovali románem Stanisława Lema K mrakům Magellanovým a ubránili se dobově poplatné politizaci, které žánr sci-fi často podléhal. Nepostavili proti sobě dva konkurenční systémy, ale naději v morálně vyspělejší lidstvo.

Film se už v 60. letech dostal do distribuce v zahraničí včetně USA. Umberto Eco napsal, že "v Ikarii přihlížíme velmi pravděpodobnému atomovému twistu budoucnosti, který tančí kosmonauti v salonu vesmírné lodi". Britské Financial Times snímek označily za nejhodnotnější science-fiction od konce války.