Džihádisti z Mali nezmizeli, aspoň že zase smíme hrát hudbu, řekl na Colours člen kapely Songhoy Blues

Když malijský basista Oumar Touré se svojí kapelou Songhoy Blues poprvé jel koncertovat do Londýna, svým rodičům raději zatajil, že je to kvůli hudbě.

“Vzhledem k našemu kastovnímu systému, v němž je hra na hudební nástroje vyhrazená lidem z jiné společenské vrstvy, bych je tím pobouřil. Tak jsem jen řekl, že jedu na výlet,” řekl Touré v neděli na diskusním fóru Meltingpot, které se konalo v rámci festivalu Colours of Ostrava.

Na něm o hodinu později koncertovali také sami Songhoy Blues – čtyřčlenná sestava z Mali, která vznikla v reakci na rozmach terorismu v tomto regionu. “Dnes už rodiče chápou, že se hudbou snažíme bojovat proti problémům v naší zemi,” dodal Touré.

Songhoy Blues vznikli krátce poté, co sever Mali roku 2012 ovládli rebelové z místního kmene Tuaregů. Ty ale vzápětí vytlačili islamisté napojení na al-Káidu, kteří zavedli přísná pravidla – ženy nesměly vycházet na ulici s nezahalenou hlavou, bylo zakázáno pít alkohol či kouřit a především hrát hudbu.

Čtyři budoucí členové Songhoy Blues tehdy před džihádisty prchali přes celé Mali, až se dostali do hlavního města Bamaka na jihu země. “Tam jsme si řekli, že nemůžeme jen tak posedávat. Nejprve jsme organizovali koncerty pro uprchlíky ze severu, a když jsme spolu chvíli hráli, vznikla z toho kapela,” popsal basista vznik sestavy, která dnes v návaznosti na malijského kytaristu Aliho Farku Tourého hraje žánr označovaný jako takzvané pouštní blues.

Džihádisti z Mali nezmizeli, aspoň že zase smíme hrát hudbu, řekl na Colours člen kapely Songhoy Blues

Dalších 10
fotografií

Během debaty, kterou s ním v ostravském Dolu Hlubina moderoval hudební novinář Petr Dorůžka, basista také zmínil, nakolik je pro mladé Malijce obtížné sehnat hudební nástroje.

“Náš kytarista Garba Touré je z hudební rodiny, jeho otec hrál také na kytaru, takže s nástrojem syn neměl problém. Ale já jsem si baskytaru musel půjčit a svoji první jsem si koupil teprve v roce 2014, kdy už jsme dva roky existovali jako kapela,” popsal Oumar Touré.

Ten má pouze shodné příjmení jako další dva členové sestavy Garba Touré a Aliou Touré, příbuzní nejsou. Všichni čtyři hudebníci dříve v Mali studovali na vysoké škole – zpěvák na právnické fakultě, kytarista biologii, bubeník hudební teorii a basista geografii.

Písně, které už Songhoy Blues vloni vydali na své debutové desce Music in Exile, mají podle basisty varovat, že co se přihodilo v Mali, může se stát i v jiných zemích ohrožených džihádisty.

“Jezdíme po světě, zpíváme o situaci v Mali a těch cest využíváme k tomu, abychom o problémech také hovořili,” dodal Touré a připomněl, že Songhoy Blues za svoji teprve čtyřletou existenci již koncertovali na britském festivalu Glastonbury, dánském Roskilde nebo americké přehlídce Bonnaroo.

Nedělní koncert na Colours of Ostrava byl jejich tuzemskou premiérou. Songhoy Blues nicméně do hudebního světa pronikli tak rychle mimo jiné díky tomu, že mají významné zastánce – spolupracovali na projektu Africa Express, jejž organizuje frontman britské skupiny Blur Damon Albarn, a jejich debutovou desku produkoval Nick Zinner, kytarista americké kapely Yeah Yeah Yeahs.

Českému publiku jejich hudba nemusela znít cize – v minulosti v Praze několikrát koncertovali nejznámější představitelé malijského pouštního blues, kapela Tinariwen, kromě nich v Česku hráli například na pouštní rock navazující kytarista Bombino nebo skupina Terakaft.

Protože Mali je muslimskou zemí, basista Touré nechápe, proč se džihádisté rozhodli obsadit právě její sever. “Proč raději nešli do zemí, které nejsou muslimské? Nedává to žádný smysl kromě vysvětlení, že potřebovali ovládnout trasu, po níž se pašuje kokain,” uvedl Touré v narážce na to, že kokain z jihoamerické Kolumbie se do Evropy pašoval právě přes sever Mali.

Sever Mali nakonec na jaře 2013 osvobodila francouzská armáda. “Francouzům se podařilo vytlačit džihádisty z měst, ale ti nezmizeli, jen změnili taktiku. Dnes na města střílejí rakety, někdy inscenují sebevražedné útoky,” popsal basista, ale také zdůraznil, co je pro něj osobně nejdůležitější. “Lidé na severu Mali byli bez hudby nešťastní. Teď se hudba do měst vrátila a lidé se znovu usmívají.”