Výstava ve Fragnerově galerii zkoumá roli genderu v architektuře, souvisí s festivalem Prague Pride

Nová výstava v Galerii Jaroslava Fragnera ukazuje, jak různé sexuality a genderové role utvářely architekturu, prostor a proces architektonické tvorby ve 20. století. Také ale nastiňuje, jak naopak architektura a urbanismus ovlivňují genderové stereotypy ve společnosti.

Autoři expozice, která bude otevřena do 25. září, si vypůjčili díla a myšlenky předních architektů starší i nedávné historie, moderních i současných umělců. Skrze ně hledají odpověď na otázku, která stojí v názvu výstavy: Je architektura sexy?

Jako příklady kurátorům slouží domy od Adolfa Loose, stavby a názory předního modernisty Le Corbusiera, kritické texty F. X. Šaldy, Bohuslava Brouka, výtvarného kritika Bohumila Markalouse nebo příručky německého architekta a urbanisty Bruna Tauta.

Díla a myšlenky předních architektů a umělců – Jana Kotěry, Jana Zrzavého, Jana Kaplického, Ilony Neméthové, Kateřiny Vincourové, Pavla Karouse či Lenky Klodové – na výstavě doplňují návrhy a design z anonymního prostředí.

Přehlídka je programově napojena na festival Prague Pride, který se brzy uskuteční.

Výstava ve Fragnerově galerii zkoumá roli genderu v architektuře, souvisí s festivalem Prague Pride

Další 3
fotografie

"Sex a eros hrají klíčovou roli v našich životech a pochopitelně od pradávna i ve všech uměleckých oborech," říká ředitel Galerie Jaroslava Fragnera a jeden z kurátorů výstavy Dan Merta.

"Chceme z různých úhlů ukázat, že to platí i pro architekturu, i když tato inspirace je zde mnohdy ukryta rafinovaněji. Prostě Freud vedl ruku nejen hudebníkům a výtvarným umělcům, je ukryt i za rýsovacími prkny předních architektek a architektů," vysvětluje Merta východiska výstavy.

Její záměr vychází z přesvědčení, že sexuální identifikace i sexuální praxe se uskutečňují také v architektonickém prostoru.

"Stereotypy a historické tradice patriarchálního řádu měly výsostný vliv na utváření identity architektů i architektek a jejich tvorby," míní další kurátor Ladislav Zikmund-Lender.

Od počátku 20. století po současnost lze na jedné straně vidět tendenci toto schéma potvrdit a legitimizovat, na straně druhé stejně intenzivní snahu jej narušit, dekonstruovat a překonat, dodává Zikmund-Lender.

Výstava představuje relace ženského a mužského prostoru, věže jako dominanty maskulinity i ženské symboly rozevření prostoru.

Šikmá plocha kubismu je představena jako vzepření se horizontálnímu a vertikálnímu modu. Návštěvníci se dozvědí o přiznaných erotických inspiracích architekta Kaplického i o historii a typických znacích architektury vykřičených domů.

Část expozice se věnuje odhmotnění architektury nebo plastu či fenoménu proměnlivosti.