Jidi Majia: Slova v plamenech

Pohřbená slova

chci najít
pohřbená slova
vězte
oblévají jako plodová voda
a jako rybka blýsknou se v temnotách

slova jaká chci najít
jsou hvězdy za noci a drahé kameny
a za jejich tvary
v zorničkách věštce
utkví i stín ptáka který právě přelétl

slova jaká chci najít
hoří jako oheň na oltáři snů
mají moc přivolat zesnulé předky
mají moc dotknout se duše všeho ve vesmíru

chci najít
pohřbená slova
a v horách je kmen který právě taková
synům a vnukům v řeči předává
jako své nejtajnější učení

Neviditelný

v těch tajemných končinách
kdosi mě volá jménem
jenomže netuším
kdo to je?
jak rád bych se k tomu hlasu připojil
ale zůstává tak cizí
a mohl bych přísahat:
určitě nemám přítele
který by na mě takhle někdy volal

v těch tajemných končinách
kdosi zapisuje moje jméno
jenomže netuším
kdo to je?
jak rád bych ten nápis našel ve snu
ale s probuzením se vše zapomene
a mohl bych přísahat:
určitě nemám přítele
který by takhle někdy napsal moje jméno

v těch tajemných končinách
kdosi mě očekává
jenomže netuším
kdo to je?
jak rád bych zahlédl jeho stín
ale kromě prázdnoty tu nikde nic není
a mohl bych přísahat:
určitě nemám přítele
který by někdy takhle ke mně hledal cestu

Opačně

nikam nemířím

slunce mi zničehonic stojí za zády
jako by mě chtělo před něčím varovat

viděl jsem své druhé já
projít koloběhem noci a času
osvěžilo se chladným douškem pohanky
a kam tak naráz zmizela moje ruka
hluboko do černé země
kde sevřela kostěný květ
aby můj kmen novým rituálem
přivolal duše předků

viděl jsem zeď zašedlou od slunce
kolik svých dávných úsloví utopili ve víně
viděl jsem jak údery prostoupily ovčí kůží
a jazyky plamenů se upnuly k nápěvu písně
která už ohledává půdu světa mimo nás

nejsem tady, mé druhé já
vyšlo na opačnou stranu

Nuosuové sní o barvách

(ty barvy se mi zjevují ve snu
a při probuzení se rozpíjejí v slzách)

zdálo se mi o černé
o černém plášti který zavlál nad tajemnou postavou
černé obětiny samy od sebe vydaly se k duším předků
černá šerpa bojovníka se zatřpytila hvězdami
a já snil o černé
jako bych nevěděl
jak dávno bylo mému rodu do sladkých dnů i strastí
osudem dáno jméno Nuosu – černý kmen

zdálo se mi o červené
o červených vlajkách které se zatřepotaly na rozích býka
červené sukně odtrhla od země píseň jíž nikdo neodolá
červené sedlo samo se plavně vznášelo nad zemí
a já snil o červené
jako bych nevěděl
jak dávno se nejstaršímu z nejstarších mých předků
vlila do žil barva lidské krve

zdálo se mi o žluté
o žlutých slunečnících které překryly celou stráň
žluté šaty nechaly se sluncem letmo chytit za lem
žlutá brumle se rozezněla v průsvitném chvění
a já snil o žluté
jako bych nevěděl
jak dávno v pravěku první nádoby ze dřeva zasvítily
barvou která si dodnes drží jas

(ty barvy se mi zjevují ve snu
a při probuzení se rozpíjejí v slzách)

Jidi Majia: Slova v plamenech. V roce 2016 vydalo nakladatelství Dauphin, přeložila Zuzana Li, 264 stran, 268 korun.