Ve věku čtyřiadevadesáti let v pondělí zemřel známý belgický jazzový hráč na foukací harmoniku, akordeon a kytaru Toots Thielemans. Uvedla to jeho zastupující agentura.

Thielemans výrazně přispěl k tomu, že se v jazzu začala používat chromatická foukací harmonika. Už dříve na ni hrál Larry Adler, ten se ale většinu kariéry věnoval spíš populární hudbě.

Thielemans hru na tento nástroj zpopularizoval v jazzu. Slyšet ho mohli také čeští posluchači – v dubnu 1997 se v rámci International Jazz & Blues Festivalu představil v pražském Kongresovém centru, kde jej doprovodilo trio klavíristy Ivana Paduarta. Na programu měli převzaté skladby Davea Brubecka, Johna Coltranea či Harryho Manciniho.

„Thielemansova technická suverenita vyvolává pocit jistoty a klidu a jeho hudební myšlení v sólech rozhodně netkví v minulosti; muzikanti při nich uznale pokyvovali hlavami,“ napsal v recenzi tehdejšího vystoupení pro deník Mladá fronta Dnes jazzový kritik Lubomír Dorůžka.

„Thielemans dokáže svou harmonikou říci totéž, co dobrý moderní saxofonista. Nečiní mu potíže virtuózní běhy ani jemné ohýbání tónu a má i na to, co je charakteristickým znakem každého jazzmana: osobnost a vlastní jazyk, který slyšíte z výstavby každého sóla,“ dodal Dorůžka.

Thielemans, jenž se narodil roku 1922 v Bruselu, měl za sebou pětašedesátiletou profesionální dráhu. Její první roky strávil na turné po Evropě, kde hrál na kytaru v sextetu klarinetisty Bennyho Goodmana.

Po druhé světové válce vystupoval pro americké vojáky, roku 1949 například se saxofonistou Charliem Parkerem koncertoval na sledovaném jazzovém festivalu v Paříži.

Tentýž rok začal Thielemans uvádět své autorské skladby – z roku 1949 pochází kompozice Crazy Bop a It Had To Be Bird. Některé nahrávky z této doby se roku 2012 objevily na výběrovém dvojalbu Yesterday & Today.

Roku 1952 se Thielemans, tehdy už hrající převážně na harmoniku, přestěhoval do Spojených států. První výraznější angažmá nalezl v kvintetu slepého jazzového klavíristy George Shearinga, kde strávil sedm roků.

Brzy nato spolupracoval s klavíristou Oscarem Petersonem, trumpetistou Milesem Davisem, zpěvačkou Ellou Fitzgeraldovou či v 70. letech s hudebníkem a producentem Quincym Jonesem. V pozdějších letech se dále podílel na projektech kytaristy Pata Methenyho či multiinstrumentalisty Stevieho Wondera.

Jeho prvním velkým hitem, v němž kromě hry na harmoniku také hvízdal, byla skladba Bluesette prvně nahraná roku 1961.

Thielemans též natáčel hudbu k filmům, například ke snímku Půlnoční kovboj z roku 1969 s herci Jonem Voightem a Dustinem Hoffmanem. Film získal tři ceny Oscar.

V devadesátých letech měl Thielemans značný úspěch s dvěma nahrávkami ze série Brasil Project, kde svoji harmoniku propůjčil brazilským a afrokubánským rytmům.

Možná nejvíc ale Thielemanse v USA proslavilo, když na foukací harmoniku nahrál znělku populárního dětského seriálu Sesame Street. Ta zněla na začátku a na konci každého dílu.

Podobně si zvuk Thielemansovy harmoniky a jeho hvízdaní vypůjčovali autoři reklam, například na deodoranty značky Old Spice.

K Thielemansovým posledním výraznějším nahrávkám patřilo duo s Kennym Wernerem z roku 2002 či o čtyři roky mladší album One More For the Road, na němž zpívali Madeleine Peyrouxová, Lizz Wrightová, Silje Nergaardová nebo Jamie Cullum.

Roku 2014 Thielemans oznámil konec kariéry. „Nejsem už schopen věnovat svým vystoupením tolik energie jako dřív a nerad bych své fanoušky zklamal,“ vysvětlil tehdy.

Poslední dny se hudebník zotavoval ze zranění ruky v nemocnici v Bruselu. Tam také v pondělí zemřel.

„Ztratili jsme velkého muzikanta a vřelou osobnost,“ uvedl belgický premiér Charles Michel.